Zámek Chroustovice se nachází v jihovýchodní části městysu Chroustovice v okrese Chrudim, přibližně patnáct kilometrů východně od Chrudimi a stejně daleko západně od Vysokého Mýta. Komplexní areál s čestným dvorem, hospodářskými budovami a francouzskou zahradou je od roku 1964 chráněn jako kulturní památka. Dnes v něm sídlí Odborné učiliště Chroustovice a není veřejnosti běžně přístupný.

Počátky sídla sahají do roku 1406, kdy zde stála tvrz patřící Ferdinandovi z Chroustovic. Během patnáctého a šestnáctého století se majitelé často střídali. V polovině šestnáctého století získali Chroustovice bratři Albrecht a Slavata z Chlumu a Košumberka, po připojení ke košumberskému panství však tvrz přestala být samostatným panským střediskem. Klíčový přerod přišel v roce 1577, kdy Zachariáš Slavata z Chlumu nechal na místě již pustnutí tvrze vystavět nový čtyřkřídlý zámek v renesančním slohu.

Skutečnou přeměnu přinesl až rok 1676, kdy František Karel Libštejnský z Kolovrat koupil chroustovické panství a rozhodl se tvrz zbourá. Na jejím místě následně nechal postavit nový barokní zámek. Architekt není historickými prameny doložen, ale předpokládá se, že byl stejným italským stavitelem, který pro Libštejnského pracoval i na zámku v Rychnově nad Kněžnou. V těchto letech také vznikl kolem zámku park ve francouzském stylu.

Panství změnilo majitele v roce 1721, kdy ho koupil italský šlechtic markýz Girolamo Pietro Capece di Rofrano. Prostřednictvím sňatku jeho dcery Marie Terezie se Chroustovice staly věnem v majetku Leopolda Kinského. Za Kinských došlo ke dvěma významným přestavbám. První připadá přibližně na rok 1760, kdy zámek upravoval královéhradecký architekt František Kermer. Druhá a rozsáhlejší proměna nastala v letech 1779 až 1780 za hraběte Filipa Kinského, který dal zámek přestavět v moderním rokokovém stylu: zbořeno bylo celé východní křídlo, před jižním průčelím vznikla terasa se schodišti do parku a před severním průčelím byl vybudován čestný dvůr obklopený novými hospodářskými stavbami.

V roce 1823 panství odkoupil kníže Karel Thurn-Taxis a zámek se stal jeho letním sídlem. Další dramatická událost přišla v roce 1861, kdy zámek vyhořel. Při následující opravě v letech 1863 až 1864 dostalo severní průčelí novobarokní podobu. V roce 1919 pak československý stát odkoupil zámek v rámci pozemkové reformy. Od dvacátých let dvacátého století slouží zdravotnickým a školským účelům: nejprve tu byla pobočka tuberkulózní léčebny, později byl během okupace součástí Dívčího výchovného ústavu, v kterém pracovaly řádové sestry. Dalším velkým požárem si zámek prošel v roce 1947. Po jeho obnově se zde postupně zřizovaly speciální domovy pro mládež vyžadující péči a v roce 1955 vznikla Zvláštní učňovská škola. Od roku 2001 je majitelem objektu Pardubický kraj.

Architektonicky je zámek trojkřídlý s vnitřním nádvořím. Východní stranu nádvoří uzavírá mřížové oplocení se schodišti vedoucími k parku. Čestné nádvoří před hlavním severním průčelím je obklopeno dvěma symetricky vystavěnými budovami, pod kterými protéká vodní kanál napájený z řeky Novohradky. Severní stranu uzavírá empírová vjezdová brána. Jižní průčelí obráceném k parku zdobí terasa se dvěma schodišti. Areál s francouzskou zahradou doplňovanou původně oborou a bažantnicí je z jihu obtékan řekou Novohradkou a ze severu ohraničen silnicí.

Nedaleko zámku stojí další zajímavé památky: barokní kostel sv. Jakuba Staršího z roku 1774, fara z roku 1783 a pískovcový silniční rozcestník z konce devatenáctého století.