Zámek Čimelice Zámek

Vítejte v Čimelicích. Stojíte právě před vznešeným zámkem, který svou přítomností dominuje okolní krajině Jihočeského kraje. Zastavte se na chvíli, nadechněte se a rozhlédněte se kolem sebe. Před vámi se tyčí barokní šlechtické sídlo, které v sobě nese staletí historie. První, co vás jistě zaujme, je harmonický tvar budovy. Vidíte, že zámek je rozvržen do tří křídel, která tvoří otevřený prostor. Většina stavby má jedno nadzemní patro, ale pokud se podíváte na střední část, všimnete si, že je o něco vyšší a sahá do dvou pater. Celý tento komplex je obklopen rozlehlým parkem v krajinářském stylu, který byl stvořen v první polovině devatenáctého století. Je to místo, kde se příroda snoubí s lidskou architekturou a vytváří klidnou atmosféru, která vás doprovází od prvního kroku.

Pojďme se nyní společně vrátit v čase, abychom pochopili, jak k vzniknutí tohoto místa došlo. Historie tohoto areálu sahá mnohem hlouběji, než jak jej vidíme dnes. První písemná zmínka o tomto místě pochází už z roku tisíc čtyři sta osmdesát tři. V té době zde nestál tento okázalý zámek, ale původní tvrz, kterou v držení měl rod Vrábských. Tvrze byly v té době základem obrany a moci místních šlechticů, ale postupem času se potřeby rodů měnily. Lidé již netoužili pouze po bezpečí hradeb, ale hledali reprezentativní prostor, který by odrážel jejich status a vkus.

Zlom přišel v roce tysíc sedm set dvacet osm. Právě v tomto roce započal Karel Bohumil z Bissingenu výstavbu nového, barokního zámku. Chtěl zde mít sídlo, které by odpovídalo tehdyjší módě a nárokům šlechty. K návrhu a realizaci přispěl architekt Marcantonio Canevalle. Představte si, jak v té době muselo být fascinující sledovat, jak z původní tvrze vzniká tento nový, světlejší a prostornější komplex. Je však zajímavé, že staré není vždycky zbouráno. Původní tvrz z roku tisíc čtyři sta osmdesát tři totiž při výstavbě nového zámku zcela nezmizela, ale byla přeměněna na sýpku, což byl praktický způsob, jak využít staré zdivy pro potřeby hospodářství.

Nyní, když znáte základní časovou osu, věnujte pozornost samotné architektuře. Podívejte se pozorně na hlavní průčelí budovy. Pokud zvednete zrak k horním částem, uvidíte detail, který je klíčem k identity tohoto domu. Je zde zachován erb Karla Gottlieba svobody pána z Bissingenu z roku tysíc sedm set dvacet osm. Tento znak je tichým svědkem doby, kdy se zámek rodil a kdy rod Bissingů zde vnímal svůj domov. Všimněte si, jak se budova rozprostírá do svých tří křídel. Tato trojkřídlá kompozice byla typická pro barokní sídla, protože umožňovala budově dýchat a zároveň vytvářela přirozené centrum, které spojovalo vnitřní prostory s okolním parkem.

Historie tohoto domu však nebyla jen o výstavbě a kráse. Život v takových budovách byl vždy provázán s riziky, a jedním z největších byl oheň. V roce tysíc sedm set šedesedm zámek pohltil požár. Představte si ten zmatek a smutek, když plameny ničily drahocenné interiéry a zdobení. Ale právě v tomto neštěstí se ukázala síla a odhodlání tehdejších majitelů. Po požáru následovala rozsáhlá rekonstrukce. Právě v této době, kdy se zámek znovu skládal z trosek, přibyly k postranním křídlům nové části, které budovu dále doplnily a upravily do podoby, kterou známe dnes.

Když mluvíme o osobnostech, které s tímto místem spojil osud, nemůžeme opomenout rod Bissingů, zejména Karla Bohumila, který byl architektem celého tohoto projektu. Později se zde objevují další významné jména, jako byl Jan Jindřich hrabě z Bissingenu. Historie však pokračuje i dále a v pozdějších dobách se s tímto panstvím spojil i Karel třetí ze Schwarzenbergu. V současnosti je zámek ve vlastnictví rodiny Schwarzenbergů, což znamená, že se kruh uzavírá a památka zůstává v rukou těch, kteří mají k historii šlechtických sídel hluboký vztah.

Nyní vás chci zaujmout jednou zajímavostí, která ukazuje, jak byl tento areál promyšlen. Zámek totiž není jen samotná budova. Pokud se rozhlédnete kolem, uvidíte, že celý komplex doplňují další barokní stavby. Jsou zde budovy školy, fary a špitálu. To nám říká, že zámek nebyl jen izolovaným domovem pro jednu rodinu, ale tvořil centrum celého společenského a duchovního života v Čimelicích. Vše bylo propojeno. Pán z zámku, duchovní z fary, učitel ze školy a nemocní ze špitálu tvořili jeden organismus. Všechny tyto budovy jsou vyvedeny v barokním stylu, což vytváří jednotný vizuální dojem, který je v dnešní době velmi vzácný.

Zkuste si nyní představit, jak tento prostor vypadal před dvěma sty Gesprky, když v parku kvetly první jarní květy a šlechtičové v barokních šatech procházeli po cestách, které obklopují zámek. Vnímejte ten klid, který zde stále přetrvává, i když se svět kolem nás změnil. Zámek Čimelice není jen hromada kamenů a omítky, je to zhmotněná paměť lidí, kteří zde žili, pracovali a tvořili.

Pojďme nyní pomalu zakončit tuto část našeho putování. Stojíte před budovou, která přežila požáry, změny majitelů i střídání století. Od původní tvrze z konce pátého století přes barokní rozmach až po dnešní péči rodiny Schwarzenbergů. Všechny tyto vrstvy času jsou v tomto místě přítomny zároveň.

Pozvívám vás nyní k dalšímu prozkoumání. Projděte si pomalu park, vnímejte atmosféru krajinářského stylu z devatenáctého století a nechte se vést cestami, které vás povedou kolem barokních budov fary a školy. Podívejte se znovu na ten erb na průčelí a zkuste pocítit hrdost lidí, kteří jej tam před téměř třemi sty lety umístili.

Děkuji vám za pozornost a přeji vám příjemný zbytek návštěvy v Čimelicích. Nechte se inspirovat tichem a krásou tohoto historického místa. Na shledanou.