Zámek Dřevohostice patří mezi nejdůležitější stavby moravské renesance. Stojí v městysi Dřevohostice, která se rozprostírá 11 kilometrů jižně od Přerova v Olomouckém kraji v národopisném regionu Moravského Záhoří. Historie místa však sahá hlubokou minulostí – na místě současného zámku stála původní vodní tvrz, kterou dokumenty připomínají již před rokem 1368. Dřevohostice byly vždy centrem samostatného panství, a tvrz se v písemných pramenech zaznamenává poprvé roku 1386.

Majitelů se v průběhu středověku střídalo několik. Delší dobu patřilo panství rodu Žerotínů (1480–1566). V roce 1590 koupil Dřevohostice významný politik Karel starší ze Žerotína a v roce 1595 zahájil výstavbu renesančního zámku. Vznikla čtykřídlá budova s uzavřeným nádvořím a arkádami; západnímu průčelí dominuje vysoká vstupní věž. Karel se Dřevohosticemi ztotožnil a často zde pobýval, v roce 1614 však majetek prodal.

Novým vlastníkem se stal Jan starší Skrbenský z Hříště, který v letech 1618–1619 provedl poslední vnitřní úpravy zámku. Jako evangelík se aktivně zúčastnil stavovského povstání a jeho majetek mu byl zkonfiskován. O panství se ucházel kníže Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic, který jej získal roku 1622 za 80 000 zlatých. Vzhledem k vzdálenosti od střediska lobkovických dominií v Čechách se však Václav Eusebius Popel z Lobkovic moravských statků vzdal. Dřevohostice krátce (1646–1649) vlastnil Maxmilián z Valdštejna, následně se staly součástí majetku rodiny Kaltschmiedů z Eisenburgu.

Za Kaltschmiedů bylo v letech 1649–1662 vystavěno předzámčí – ohradní zeď se čtyřmi válcovými baštami obepínající zámek. Roku 1693 koupil Dřevohostice moravský nejvyšší zemský sudí hrabě Bedřich z Oppersdorfu. Rodina Oppersdorfů panství vlastnila sto let; během 18. století nechala vymalovat interiéry freskami. Koncem 18. století prošel majetek na rod Matušků z Topolčan, v roce 1839 jej koupil Karel Čejka z Badenfeldu.

Od roku 1864 byla majitelkou Leonie Čejková (1838–1911), provdaná za barona Filipa Skrbenského. Jejich syn Lev Skrbenský z Hříště se později stal pražským arcibiskupem a kardinálem a část dětství strávil na dřevohostickém zámku. V roce 1897 prodala Leonie zámek s pozemky obci za 225 000 zlatých.

Následující období znamenalo pro stavbu různá využití: roku 1902 zde byla založena Ochranovna pro mládež zpustlou a mravně narušenou (do roku 1919), roku 1920 působila újezdní měšťanská škola, roku 1961 jej používalo místní JZD. Později jej převzal Okresní ústav sociálních služeb Přerov, který jej provozoval až do roku 2002.

Dnes je zámek transformován na kulturní centrum. Návštěvníci se mohou zúčastnit prohlídek, v létě zde funguje biograf, každoročně se konají setkání dechových hudeb a Výtvarné léto Dřevohostice. K zámku se váží také místní pověst o Bílé paní, kterou prý každou noc obchází.