Zámek Hraběšín se nachází v malé vesnici téhož jména jihozápadně od Čáslavi v okresu Kutná Hora. Ačkoliv vesnice existovala už ve čtrnáctém století, samostatným statkem se stala až roku 1622, kdy ji získal Adam Studenecký z Pašiněvsi. Právě on si postavil pozdně renesanční zámek, který se měl stát jedním z nejzajímavějších míst regionu.

Zámek pak zdědila Studeneckého dcera Salomena, která si jej vzala se sebou do manželství s Zdeňkem Felixem Lukaveckým z Lukavce. V roce 1658 manželé statek prodali sedleckému klášteru, který se rozhodl využít Hraběšína jako letní sídlo pro své mnichy. Klášter si na něm nechal provést výrazné úpravy během čtyřicátých let sedmnáctého století a přeměnil jej v barokním slohu. Po zrušení Sedleckého kláštera v roce 1783 se zámek dostal do správy náboženského fondu.

Nový zásadní obrat přišel v roce 1819, když si zámek koupil kníže Karel Filip ze Schwarzenbergu. Od té doby sloužil jako lovecké sídlo významné šlechtické rodiny. Na konci devatenáctého století jej Schwarzenbergové upravili na myslivnu, kterou drželi až do roku 1945. Po druhé světové válce se Hraběšín stal sídlem správy polesí a jeho místnosti sloužily jako byty zaměstnanců Středočeských státních lesů.

Stavebně se zámek vyvíjel postupem času. Původní renesanční budova měla jednopatrový objem s téměř čtvercovým půdorysem a mansardovou střechou. Barokní přestavba přinesla úpravy fasád a vznik nádherného vstupního portálu se sochou svatého Jana Nepomuckého. Později, za Bedřicha ze Schwarzenbergu, došlo k dalším změnám – upravily se opět fasády a zahrada, mansardová střecha byla nahrazena nízkou střechou valbovou a k východní straně byla přistavěna kaple. Na bránu ze návsi byl umístěn schwarzenberský erb. Interiéry zámku byly výrazně přetvořeny ve dvacátém století, s výjimkou kaple svatého Floriána, která si zachovává svůj původní charakter. Místnosti v přízemí disponují klenutenými stropy, zatímco horní patro má stropy ploché.

Zámek je součástí velkého hospodářského areálu a je do něj možné vstoupit severní hlavní branou nebo jižní boční bránou. K jižní straně přiléhá hospodářské křídlo. Dalšími chráněnými budovami ve dvoře jsou kolna, stodola, sušárna a ohradní zeď. Celý komplex je chráněn jako kulturní památka a představuje zajímavý příklad toho, jak se české šlechtické sídlo proměňovalo s dobou a novými majiteli.