Zámek Jevíčko Zámek

Vítejte v Jevíčku. Stojíte právě před budovou, která svou podobou i historií vypráví příběh mnoha staletí. Před vámi se tyčí zámek Jevíčko, který vás svoustředěnou velikostí a klidem hned při prvním pohledu zaujme. Je to místo, kde se setkává historie šlechty s každodenním životem obyvatel města. Když se nyní podíváte na celkovou podobu stavby, uvidíte objekt s obdélníkovým půdorysem, který je doplněn výraznou třípatrovou hranolovou věží. Právě tato věž dominuje celému komplexu a dodává mu onen typický vzhled historického sídla.

Pojďme se nyní vrátit v čase hlouběji, abychom pochopili, jak se k tomuto místu dostali. Vše začalo v druhé polovině šestnáctého století. V roce tisíc pět set padesát sedm zakoupil zdejší panství muž jménem Prokop Podstatský z Prusinovic. Právě on byl tím, kdo zahájil stavbu tohoto renesančního zámečku. V té době zde stála starší tvrz, která už svou dobu sloužila, a Prokop se rozhodl, že je čas na něco novějšího a reprezentativnějšího. Renesance byla dobou rozkvětu, zájmu o krásu a harmonii, a právě tyto prvky se odrazily v základním plánu budovy, kterou vidíte před sebou.

Nyní věnujte pozornost architektuře a detailům, které můžete pozorovat. I když je zámek relativně nevelký, nese v sobě stopy různých ér. Základem je zmíněná renesance, ale v průběhu staletí zde proběhly i další změny. Všimněte si celkového rozvržení budovy. Je to kompaktní stavba, která působí vyváženě. Pokud se podíváte kolem sebe, uvidíte, že zámek je obklopen francouzským parkem. Tyto zahrady byly navrženy tak, aby doplňovaly architekturu budovy a vytvářely prostor pro klidné procházky a odpočinek. Je to harmonický celek, kde se příroda setkává s lidskou rukou.

Když mluvíme o lidech, kteří zde zanechali svou stopu, nesmíme zapomenout na další významnou osobnost. V roce tisíc sedm set třicet se majitelem zámku stala Marie Františka z Lichtenštejna. S jejím příchodem přišla i nová vlna změn. Právě v tomto období prošla budova barokní přestavbou. Baroko přineslo do Jevíčka více okázalosti a dynamiky. Je fascinující pomyslet si, jak se v jedné budově prolínají tyto dva odlišné světy, střídmá renesance a hravý barok. Kromě těchto jmen se s historií tohoto místa spojuje i postava Přemysla Otakara druhého, což připomíná, že tato lokalita měla své strategické a politické významy již mnohem dříve, než byl vybudován samotný zámek v podobě, jakou známe dnes.

Nyní vás přvedu k něčemu, co je skutečným skvostem tohoto místa, i když je skryto před prvním pohledem zvenku. Pokud budete mít možnost nahlédnout do vnitřních prostor, zaměřte se na věž. Právě v patře této hranolové věže se nachází kaple svatého Spasitele. Je to místo s velmi silnou atmosférou. To, co zde skutečně ohromuje, je cenná rokoková freska na stropě. Rokoko, jako pozdní odnoř z baroka, přineslo do interiérů jemnost, světlé barvy a hravé ornamenty. Tato výmalba v kapli je považována za jeden z nejpozoruhodnějších prvků celého památníku. Je to malý kousek nebeské krásy přenesený do srdce Jevíčka.

Kromě duchovního rozměru má zámek i svou velmi praktickou a možná trochu neobvyklou historii. Možná vás překvapí, že toto panský sídlo v určité době sloužilo jako pivovar. Je to zajímavý kontrast, když si představíte šlechtické salony a hravé rokokové malby a vedle toho proces vaření piva. Historie budov bývá často nepředvídatelná a zámek v Jevíčku není výjimkou. Dalším zajímavým momentem byl rok tisíc osm set třináct, kdy objekt sloužil jako ubytování. Každá z těchto změn odráží potřeby doby a proměny společnosti.

Zlomovým bodem v novějším ději byl rok tisíc osm set osmdesát osm. V té době zámek zakoupilo samotné město Jevíčko. Od té chvíhy se budova přestala stávat soukromým domovem šlechty a začala sloužit veřejnosti. Město zde zřídilo administrativní prostory a vyčlenilo místo pro školské potřeby. Tato proměna pokračovala i v dalších desetiletích. V roce tisíc devět set šedesát jeden zde začala sídlit základní devítiletá škola. Je to krásný příběh o tom, jak se prostor, který byl kdysi uzavřený pro vyvolené, otevřel všem obyvatelům a stal se centrem vzdělávání.

Dnes už v zámku neprobíhají administrativní úkony města v takovém rozsahu jako dříve, ale budova stále slouží komunitě. V současnosti je zde sídlem městské knihovny a základní umělecké školy. Je to velmi symbolické, že v budově, která je chráněna jako kulturní památka, dnes lidé studují literaturu a rozvíjejí svůj talent v umění. Zámek tak nepřestal být živým místem, pouze změnil svou roli. Z reprezentativního sídla se stal domovem kultury a osvěty.

Když se nyní znovu podíváte na budovu, vnímejte ji jako vrstvený dokument. Vidíte renesanční základ, barokní doteky, rokokovou krásu v kapli a moderní využití pro děti a čtenáře knih. Je to památník, který přežil staletí a dokázal se přizpůsobit novým časům, aniž by ztratil svou důstojnost.

Pozvívám vás nyní k dalšímu prozkoumání. Projděte si okolní park, vnímejte atmosféru tohoto místa a pokud můžete, pokuste se v duchu představit, jak zde žili Prokop Podstatský nebo Marie Františka. Nechte se inspirovat tichem knihovny a energií umělecké školy, které dnes naplňují tyto historické zdi.

Děkujeme, že jste s námi strávili chvíli u zámku v Jevíčku. Doufáme, že vás tento krátký výlet do historie zaujal a že si odnesete příjemný dojem z návštěvy tohoto krásného koutu Pardubického kraje. Přejíme vám příjemný zbytek dne a šťastné pokračování ve objevování krás naší země. Na shledanou.