Zámek Jezdkovice Zámek

Vítejte v obci Jezdkovice. Právě teď stojíte před budovou, která v sobě nese staletí místní historie a proměn. Před vámi se tyčí jednopatrový zámek, který vás hned při prvním pohledu zaujme svým zvláštním půdorysem ve tvaru písmene U. Je to stavba, která působí vyváženě a klidně, a přesto v ní cítíte ducha různých dob. Všimněte si, jak budova harmonicky zapadá do okolí a jak ji obklopuje rozlehlý park, který je oddělen od okolí ohradní zdí. Je to místo, kde se spojuje architektura s přírodou a kde můžete na chvíli zapomenout na shon dnešní doby.

Pojďme se teď společně podívat hlouběji do minulosti, abychom pochopili, jak se k tomuto vzhledu došlo. Historie tohoto místa nezačala právě s tímto elegantním domem. Původně zde stála dřevěná tvrz, která sloužila jako základní opevnění a sídlo místních pánů. Jakmile se však přišel nový století, potřeby šlechty se změnily. V roce tysíc šestset osmnáct nechal Bedřich Mitrovský z Nemyšle vybudovat první renesanční zámek. Představte si tedy, že na místě, kde právě stojíte, kdysi stála mnohem odlišná stavba, pravděpodobně s více ozdobnými prvky typickými pro renesanci, která však postupem času ustoupila novějším trendům.

Nyní věnujte pozornost samotné architektuře, kterou vidíte před sebou. To, co pozorujete dnes, je výsledek zásadní přestavby, ke které došlo v čtyřicátých letech devatenáctého století. Budova byla přetvářena do stylu empíru, což jí dodalo onen čistý, střídmý a vznešený vzhled, který je pro tento směr tak typický. Podívejte se na linie budovy a na její symetrii. Je fascinující, jak se z původního renesančního sídla stal tento elegantní jednopatrový objekt. Pokud se podíváte na levou část budovy, všímejte si jejího křídla. Možná vám dnes připadá jako běžná součást zámku, ale v minulosti zde plnilo mnohem praktičtější funkci, protože toto křídlo sloužilo jako sýpka na obiloviny. Je to zajímavý kontrast mezi reprezentativní částí domu a prostorami určenými pro hospodářské potřeby.

Když přemýšlíme o tomto místě, nemůžeme opomenout lidi, kteří zde žili a tvořili jeho osud. Zámek prošel rukama mnoha osobností. Kromě zakladatele Bedřicha Mitrovského zde zanechali svou stopu i Barbora Mošovská, Jan Semoradský ze Semorad nebo František Oldřich de Poppen a Jindřich Filip Halama. Každý z nich přinesl do Jezdkovic něco svého. Zlomovým momentem byl rok tisíc osm set dvacet jeden, kdy panství koupil Karel František Václav Sedlnický-Odrowáz z Choltic. Právě rodina Sedlnických je s tímto místem velmi úzce spjata. Vzpomněme například na Mariu Karolinu Annu, baronku Sedlnickou z Choltic, která zde strávila část svého života.

Osud zámku byl však v dvacátém století dramatický. Po roce tysíc devět set čtyřicet šest, kdy došlo k odsunu baronky Sedlnické, byl zámek konfiskován. To znamená, že přestal být soukromým majetkem šlechtické rodiny a přešel do státních rukou. Tato změna vlastnictví s sebou přinesla i změnu funkce. Zatímco dříve byl zámek centrem moci a společenského života šlechty, později se stal dostupnějším pro všechny obyvatele obce. V roce tisíc devět set šedesát čtyři byl zámek spolu s parkem a ohradní zdí zapsán do Ústředního seznamu kulturních památek, což zajistilo, že tato cenná stavba bude chráněna pro budoucí generace.

Nyní vás chci zaujmout jednou zajímavostí, která možná není hned vidět, ale která dodává místu hloubku. Podívejte se kolem sebe na park, který budovu obklopuje. Jedná se o takzvaný anglický park, který byl založen na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Na rozdíl od přísně střižených francouzských zahrad, které mají působit jako geometrický obraz, anglický park má napřipomínat přirozenou krajinu. Je to prostor pro procházky, rozjímání a klid. Představte si, jak se zde před více než stoletím procházeli členové rodiny Sedlnických, obklopeni zelení, zatímco za ohradní zdí se rozkládal zbytek obce.

Je fascinující uvědomit si, jak se funkce tohoto objektu v časech změnila. Dnes už zde nevládnou baroni, ale zámek stále slouží komunitě, jen v úplně jiném smyslu. V současnosti je zde sídlem obecního úřadu, nachází se zde knihovna a klubovna mládeže. Je to tedy místo, kde se setkává správa obce, vzdělávání a volný čas mladých lidí. Z památky, která byla symbolem oddělení mezi šlechtou a lidem, se stal prostor, který je otevřený všem.

Když se nyní znovu podíváte na budovu, vnímejte ji jako vrstvený příběh. Od dřevěné tvrze přes renesanční sídlo až po empírový zámek, který vidíte dnes. Vnímejte atmosféru tohoto místa, kde se historie líně prolíná s přítomností. Všimněte si ticha parku a stability ohradní zdi, která jako tichý svědek doprovázela všechny tyto změny.

Doporučuji vám nyní pomalu obejít celý objekt a prostudovat si jeho tvar písmene U z různých úhlů. Zkuste si představit, jak vypadala sýpka v levém křídle, když byla plná zrna, a jak se v parku rozprostíraly stíny stromů v době, kdy zde vládli Sedlničtí. Projděte si okolní prostor a vnímejte klid, který tento kout Moravskoslezského kraje nabízí.

Tím končí naše krátká cesta historií zámku v Jezdkovicích. Doufám, že jste si užili tento pohled do minulosti a že vás tento jednopatrový klenot s jeho bohatým příběhem zaujal. Nyní už je na vás, abyste místo prozkoumali ve vlastním tempu. Přeji vám příjemnou pokračující prohlídku a krásný den strávený v tomto historickém prostředí. Na shledanou.