Zámek Protivín nachází se v jižních Čechách, v okrese Písek, jako areál tvořený čtyřkřídlým dvoupatrým vrcholně barokním zámkem, přilehlými hospodářskými budovami a rozlehlým anglickým parkem. Budovy zámku zaujímají jižní konec Masarykova náměstí v Protivíně, zatímco park se rozprostírá v rovinatém terénu podél řeky Blanice, která jej ohraničuje. Zámek spolu se souborem budov a kaplí svatého Jana Nepomuckého v předzámčí je chráněn jako kulturní památka.

Historie Protivína začíná v období středověku. První písemná zmínka o hradu na tomto místě pochází z roku 1282, kdy jej král Přemysl Otakar II. zastavil hornorakouským šlechticům bratřím Prüschenkům ze Stettenberku. Hrad postupně změnil majitele – v roce 1334 jej vykoupil ze zástavy Karel IV., tehdejší markrabě moravský, a Protivín se stal součástí lucemburských majetků až do roku 1434. Tehdy jej císař Zikmund zastavil Oldřichovi II. z Rožmberka, který se stal správcem hradu.

Postupem času hrad změnil majitele – v polovině 15. století jej rod Rožmberků postoupil Chvalovi z Pohnání, jehož rod Protivínských z Pohnání vlastnil hrad až do roku 1527. Poté přešel do rukou zemana Petra Sedleckého od Dubu, a od roku 1530 se stal součástí panství Hlubocké patřícího rodu Pernštejnů. Důležitou roli v přeměně tvrze na zámek sehrála roku 1540 Anna, druhá žena Ondřeje Ungnadů ze Suneku, kterou hrad daroval Jan z Pernštejna. Anna iniciovala renesanční přestavbu, kterou později dokončili páni z Mitrovic. V roce 1615 byl hrad oficiálně transformován na renesanční zámek.

Definitivní vzhled Protivína se utvářel v 18. století. Roku 1710 koupil panství kníže Adam František ze Schwarzenbergu. Když zámek v roce 1714 vyhořel, byla nezbytná jeho komplexní přestavba. V letech 1714 až 1732 probíhala barokní rekonstrukce vedená staviteli Pavlem Ignácem Bayerem a Antonem Erhardem Martinellim, jejíž výsledkem je dnes viditelná podoba zámku. Součástí přestavby bylo i přemístění stropu ze zrušeného sálu do chřešťovického kostela v roce 1720. Dalších menších úprav se zámek dočkal v letech 1748 a 1894; při posledně jmenované byly vybudovány kněžnina komnata, kuřácký salonek a jídelna. V zámecké zahradě se chovali bažanti až do poloviny 19. století.

Během 20. století sloužil zámek také humanitárním účelům – v období první světové války byl v něm zřízen válečný lazaret Červeného kříže. Dodnes se jedná o chráněnou kulturní památku, která je součástí paměti jižních Čech a jejíž historie odrážívá důležitost regionu v české šlechtické síti.