Zvěstov je zámek ve stejnojmenné vesnici jihozápadně od Vlašimi v okresu Benešov ve Středočeském kraji. Předcházela mu středověká tvrz, kterou chránili a rozvíjeli zvěstovští vladykové. Na rozdíl od vznešeného jména byl jeho počátek skromný – tvrz sídlící šlechty menšího rozsahu, která v průběhu následujících staletí vyrostla v representativní zámek renesančního slohu.

Nejstarší doložené stopy vedou do čtrnáctého století, kdy zde podle Augusta Sedláčka sídlili zvěstovští vladykové. Prvním z nich, kterého historické prameny zmiňují, byl Mareš ze Zvěstova, kterého ostatky paměti připomínají z roku 1359, kdy měl podíl na podacím právu ke kostelu svatého Petra a Pavla ve Šlapánově. Ačkoli si někteří historici myslí, že písemná zmínka pochází již od roku 1359, Tomáš Šimek ji klade až do roku 1383, kdy vesnici vlastnil Mareš ze Zvěstova.

Majitelství zámku se v následujících stoletích měnilo často a viditelně. Vlastnictví převzali rytíři různých rodů – Roháčové z Libuně, Škopkové z Otradovic, později Vidlákové a Radimští ze Slavkova. Roku 1443 věnoval Jindřích z Kralovic tvrz manželce Markétě jako věno, a když v šestnáctém století přešel majetek na Vidláky, spojili jej s nedalekou Neustupovem. Rok 1603 přinesl prodej Marii Kateřině Skuhrovské z Talmberka, jejíž rodina držela zámek více než století.

Nejvýznamnější majetkovým rodem byla rodina Malovic z Malovic a Kamene. Jan Kryštof Malovec, který vlastnil Zvěstov až do své smrti roku 1677, se zapsal do paměti zámku trvalejší stopou. Po jeho smrti spadl do rukou jeho synů a jejich potomků, střídajících se v držení až do roku 1719, kdy jej prodali vdově Kateřině Dohalské z Dohalic.

Ze stavebního hlediska se o zámku nejvíce dozvíme z jeho popisů z osmnáctého století. V roce 1719 jej charakterizovali jako „od kamene vystavěnou, dosti prostrannou" stavbu s přislouchejícími sýpkami obilními o trojích půdách a pivovarou. O třicet let později, v roce 1755, poskytuje inventář věřitelů Karvínských podrobnější obraz: v přízemí měla tvrz klenutou předsíň, kuchyň s lokajnou, kvelb, spilku a klenuté stáje. Patro pojímalo chodbu, čtyři pokoje s komorou, tabulnici s malou kaplí a další místnosti. Druhé patro mělo tři pokoje, velký pokoj a sál. Věž je zmíněna jako součást stavby, leč popis zůstává neúplný.

Během druhé poloviny dvacátého století zámek postupně chátral. Čas a nedbání jej částečně proměnily v zříceninu. Dnes je chráněn jako kulturní památka České republiky, která představuje důležité svědectví o životě českých rytířů a šlechty, jejich hospodářství a jejich snaze vystavět si důstojné sídlo ze středověké tvrze.