Mohla to být hvězdná chvíle

Johann Sebastian Bach a George Friedrich Händel. První neumí jíst ústřice, zato hraje geniálně na varhany. Druhý žije v pevnosti své slávy, není chudý, ale taky není Bach. Nikdy se nepotkali. Dohromady je svedl až ve své hře německý publicista a dramatik Paul Barz. Ke smyšlenému setkání dojde v Lipsku tři roky před Bachovou smrtí, v roce 1747. Ve chvíli, kdy se někdejšímu zneuznanému skladateli a bezvýznamnému kantorovi v kostele Svatého Tomáše dostává jistých poct, o něž celý život usiloval. Bach závidí Händelovi úspěch. Händel zase Bachovi výjimečné nadání. A také určitou svobodu, protože každá sláva něco stojí. Bach je Händlovým hostem a mezi luxusními pokrmy vedou zábavný, bystrý a nadčasový dialog o smyslu života a umění, o tom, co je úspěch a jakou má cenu. K tomu zní, jak jinak, jejich nesmrtelné skladby.