V Kozlově, vesnici v okresu Karlovy Vary, stála stavba, jejíž kořeny sahaly do tvrze poprvé zmíněné v roce 1365. O původní podobě této nejstarší stavby však nic není známo.

Prvními nám zapsanými majiteli byli v letech 1365 až 1370 Němota, Přech a Ješek, jimž náleželo i právo patronátu nad kozlovským kostelem. Během šestnáctého století se Kozlov stal manstvím pánů z Plavna, kteří jej pronajímali svým vazalům. Poslední z těchto vazalů, Jan Ratibořský ze Chcebuze, jej prodal Jiřímu Utenhoferovi z Utenhofu. Ten roku 1567 dosáhl propuštění statku z manství – získal tak nezávislost a samostatná vlastnická práva.

Utenhoferové se v Kozlově usadili. Někdy v šestnáctém století nechali starou tvrz přestavět v renesančním slohu. Jejich synové stavbu roku 1588 prodali strýci Jindřichovi staršímu z Utenhofu. Po Jindřichově smrti v roce 1594 ji zdědil Adam Utenhofer, který se však zúčastnil stavovského povstání a roku 1623 mu byl majetek zkonfiskován. Panství zakoupil Jan Hegner z Röesselfeldu. Dalšími vlastníky se stali Štampachové (1669 nebo 1667 až 1687) a poté Pikharti z Grünthalu.

Někdy mezi druhou polovinou sedmnáctého a počátkem osmnáctého století podstoupil renesanční zámek barokní přestavbu. Později jej vlastnili Trautenbergové (1744–1775), rytíř František Kager ze Štampachu (1775–1792) a řada dalších majitelů včetně Hoyerů z Blumenou.

Jádro stavby tvořila patrová budova s rozměry 24 × 19 metrů, dvěma polygonálními dvoupattrovými věžemi v nárožích jihovýchodního průčelí. Právě z těchto věží vedl vstup do zámku. Přízemní místnosti měly zaklenuté stropy – hřebínkové nebo valené klenby, ve věžích pak hvězdicové. Během barokní přestavby byly oběma věžím přidány cibulovité střechy.

V první polovině dvacátého století se zámek používal ke skladování obilí, avšak již ve třicátých letech vykazoval vážné poškození střech. Roku 1939 byl částečně zbořen a o čtyři roky později vyhořel. Zřícenina byla zbořena v roce 1949 nebo 1950, a místní obyvatelé si jejích zbytků vzali stavební materiál.

Když byl zámek v roce 1984 zaměřen, zbývaly z něj jen fragmenty obvodových zdí vysoké kolem 50 centimetrů. I ty byly později odstraněny a terén zarovnán. Z celého areálu se tak dochovala pouze část původních hospodářských budov.