Zvíkov stojí na skalnaté ostrožně asi jeden kilometr severně od obce Zvíkovského Podhradí v nadmořské výšce 370 metrů. Leží nad vodní nádrží Orlík u soutoku Vltavy s Otavou v okresu Písek. Hrad je ve správě Národního památkového ústavu a v návštěvních hodinách je přístupný veřejnosti. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka a v roce 1978 byl zapsán na seznam národních kulturních památek.

Ostrožna byla osídlena již v pravěku. Jejím nejstarším prvkem je hradiště Zvíkov, jehož pozůstatky se dochovaly v podobě valů a příkopů v předpolí. Předpokládá se, že vzniklo již na konci starší doby bronzové a existovalo během mladší doby bronzové a doby halštatské. Pozdně laténská podoba bývá někdy považována za oppidum, avšak vzhledem k malé rozloze patří spíše mezi menší opevněné objekty označované jako castellum. Vlastní středověký hrad byl založen na sklonku vlády krále Přemysla Otakara I., který zemřel v roce 1230. První písemná zmínka pochází z roku 1234, kdy se v písemnostech objevuje purkrabí Konrád z Janovic, z čehož vyplývá, že alespoň část hradu již v té době stála.

Během 13. století se hrad stal centrem královské moci. Král Václav I. rozšířil hradní jádro o dvě palácová křídla. V roce 1249 zde věznil svého syna Přemysla a příslušníky šlechty, včetně pražského biskupa Mikuláše, kteří se podíleli na kralevicově vzpouře. Hrad patřil přemyslovským potomkům až do roku 1306. V roce 1307 ho zastavil králem Rudolf Habsburský Jindříchovi z Rožmberka. Zástavní držení Rožmberků trvalo až do roku 1335, kdy hrad vykoupil král Karel IV. Ten jej zařadil mezi nezcizitelné hrady v plánovaném zákoníku Majestas Carolina.

Husitské války přinesly Zvíkovu nové zkoušky. Hrad se vrátil do zástavy Rožmberkům. V roce 1424 se purkrabí Jan Hájek z Hodětína jednáním pokusil odvrátit hrozbu husitského obléhání, avšak husité se vrátili v roce 1429 a hrad intenzivně obléhali. V okolí se dodnes dochovávají stopy obléhacích prací a na hradě samotném se nachází sbírka dělostřeleckých kamenných koulí z této doby. V roce 1431 hrad získal Oldřich II. z Rožmberka, který nechal vylepšit systém opevnění. Purkrabí Mikuláš Krchlebce z Krchleb se později proslavil jako velitel rožmberského vojska v bitvě u Lipan roku 1434.

V pozdějších dobách si hrad podržel svůj vojenský charakter. Když jej v roce 1473 Jindřích V. z Rožmberka přenechal strýci Bohuslavu Krušinovi ze Švamberka, začaly postupné modernizace. Jindřích III. starší ze Švamberka zahájil po polovině 16. století renesanční úpravy. V roce 1550 vznikl pivovar na místě starých chlévů, fasády jádra byly vyzdobeny sgrafitovými omítkami a okna byla upravena. Během své následující historie se v držení hradu vystřídali také Eggenbergové a nakonec Schwarzenbergové. Hrad byl během své existence několikrát dobýván a přestavován.