Zámek Kynžvart stojí v západních Čechách na okraji Slavkovského lesa, necelých 1,5 km jihozápadně od Lázní Kynžvart a zhruba 20 kilometrů jihovýchodně od Chebu. Jeho název vychází ze zkomoleniny německého Königswart, což znamená Královská hlídka či strážní hrad.

Stavba má bohatou historii. Na místě původně stávala tvrz, kterou v druhé polovině 16. století – někdy v letech 1585 až 1597 – nahradili páni z Cedvic renesančním zámkem. Poblíž vznikl pivovar, který poprvé zaznamenáváme v roce 1606. Po bitvě na Bílé hoře však Cedvicům majetek zkonfiskovali pro účast ve stavovském povstání.

Od roku 1630 náležel zámek rodu Metternichů. V období 1681 až 1691 dal hrabě Filip Emerich z Metternichu ze zbytků starého renesančního zámku postavit nový objekt v slohu venkvoského baroka. Dlouho se však neobývalo – tehdejší majitelé upřednostňovali své německé državy. Obrat přišel po roce 1767, kdy Kynžvart zdědil František Jiří Karel z Metternichu, otec později slavného kancléře. František Jiří byl úspěšný diplomat a vyslanec ve Vídni. Když prusko-francouzské války zpustošily rodové statky v Porýní, stal se Kynžvart na přelomu 18. a 19. století dočasně jediným sídlem rodu.

V roce 1818 panství zdědil princ Klement Václav Metternich, první kancléř Rakouského císařství a klíčová osobnost evropské politiky své doby. Jeho postavení a dědičný knížecí titul vyžádaly reprezentativní sídlo. Pod vedením vídeňského architekta italského původu Pietra Nobileho byla mezi lety 1820 a 1839 provedena rozsáhlá přestavba do stylu vídeňského klasicismu. Stavbou se využily i kameny z hradu Kynžvart vzdáleného zhruba 3 kilometry. Financování zajistil vídeňský bankéř židovského původu Salomon Mayer baron von Rothschild půjčkou 900 tisíc zlatých poskytnutou v září 1822.

Přestavěný zámek se stal místem setkání vrcholných osobností. Navštívili jej ruský car Alexandr I., který mu přivezl semena bolševníku jako dar, dále car Mikuláš I. a německý básník Johann Wolfgang von Goethe v letech 1818 a 1820. Po Metternichově smrti se zámek stal rezidencí jeho nejstaršího syna Richarda (1829–1895), který později přešel na jeho bratra Pavla. V roce 1905 pak připadl Pavelovu synu Klimenta. Poslední z rodu Metternichů na panství byl kníže Pavel Alfons.

Dnes je zámek ve vlastnictví státu a spravuje jej Národní památkový ústav. Veřejnosti je přístupný jako chráněná kulturní památka. V roce 2001 byl zapsán na seznam národních kulturních památek. V roce 2019 jej Evropská komise ocenila značkou Evropského dědictví jako místo celoevropsky důležitých diplomatických setkání.