Primátorská tramvaj je salónní tramvajový vůz, který se zrodil v roce 1900 ve smíchovské továrně Františka Ringhoffera. Jméno nese podle své původní funkce – sloužit jako důstojné vozidlo pro pražské primátory a slavnostní hosty. Vozidlo bylo z Paříže, kde se jej společnost Ringhoffer prezentovala na Světové výstavě roku 1900, věnováno městu Praha v roce 1901. Vzhled tramvaje navrhl v secesním stylu český architekt Jan Kotěra, čímž vozidlu vdechnul typickou eleganci své doby.

Od svého příchodu do Prahy se stala tramvaj postupně víc než jen přepravou primátora. Již od roku 1901 si ji mohly pronajmout i jiné instituce za poplatek 30 korun. S rozvojem pražské elektrizace se od 10. dubna 1904 vozidlo stalo součástí pravidelného provozu – jezdilo mezi Národním divadlem a Královskou oborou (Stromovkou) denně od 14 do 20 hodin za příznivého počasí. Jízdné tehdy činilo 32 haléřů pro dospělé a 18 haléřů pro děti do deseti let. Od roku 1912 se vozidlo využívalo k okružním jízdám po Praze, a v meziválečném období bylo často pronajímáno ke zvláštním slavnostním příležitostem. Pravidelné vyhlídkové jízdy skončily roku 1927.

Tramvaj měla při výrobě délku přes spřáhla 10 710 milimetrů, šířku 2 130 milimetrů a výšku 3 285 milimetrů. Uvnitř bylo původně dvacet míst k sezení a žádných míst k stání. Vozová skříň byla postavena na nýtovaném rámu z profilů, na nějž byla namontována kostra z tvrdého dřeva – z buku a dubu. Hmotnost vozu původně dosahovala zhruba 11 190 kilogramů. V padesátých letech prošla tramvaj velkou přeměnou – roku 1951 ji začaly využívat mateřské školy. Interiér se přizpůsobil novému účelu: vnitřní vybavení nahradily řady laviček, na nichž seděly děti zády k sobě. Vůz sloužil školkám až do roku 1972. Ve filmu Pohádka o staré tramvaji z roku 1961 se vozidlo představilo pod jménem „Terezka".

Roku 1979 se tramvaj stala součástí sbírek pražského Muzea městské hromadné dopravy. Muzeum ji rozhodlo zrekonstruovat do podoby, v jaké jezdila nejdéle – to jest do podoby z let 1922 až 1951. Restaurace trvala třicet let a skončila roku 2010. Tehdy se vozidla jel svézt tehdejší pražský primátor Pavel Bém po trase vedoucí přes Vozovnu Střešovice, Pražský hrad, Malostranskou a Staroměstskou. Od roku 2024 je vozidlo vyhlášeno národní kulturní památkou České republiky. Dnes jej lze vidět ve střešovické vozovně Muzea městské hromadné dopravy, kde se stalo vynikajícím svědkem rozmanitých období pražské mobility a městského života.