Kostel svatého Bartoloměje v Nečemicích je stojícím svědkem složité české historie. Dnes řízený jako jednolodní stavba s obdélným půdorysem a půlkruhově uzavřeným presbytářem, skrývá pod své pozdější barokní omítkou cenné gotické zdivo. Nejstarší zmínka o stavbě pochází z roku 1355, kdy byl v Nečemicích farářem Oldřich, který si sebou přinesl správu farnosti ze sousedních Valkeřic. Již tehdy stála budova na místě, kde patřila pod patronát místního rytířského rodu, který se psal právě podle Nečemic a patrně ji také postavil.

Stavba vznikla předpokládaně ve druhé čtvrtině 14. století, jistě dříve, než si ji někdo v pozdějších dobách přál přetvořit v chrám z roku 1786. Architektonický průzkum po opadání omítky však odhalil pravdu – gotické zdivo lodi bylo přesvědčivým důkazem o skutečném věku stavby. Během středověku se v nečemické farnosti rychle střídali duchovní správci; do roku 1414 jich bylo doloženo třináct. V literatuře se uvádí, že kostel byl za husitských válek vypálen, tato zpráva se však zakládá pouze na zápisu z inventáře z roku 1828 a nelze ji ověřit.

Po třicetileté válce kostel ztratil farní status a připojil se k farnosti Želeč jako filiální chrám. V roce 1651 byl jeho stav takový, že v něm františkánský mnich čas od času sloužil mše. Obnovení jeho důležitosti přišlo až v roce 1786, kdy byla zřízena lokálie s vlastním duchovním, a v roce 1857 se mu vrátil farní status. V srpnu 1791 navštívil Nečemice litoměřický biskup Ferdinand Kindermann, sloužil zde mši a biřmoval 205 dětí.

Stavební podobu, kterou vidíme dnes, vytvořila především přestavba z let 1704–1706. Tehdy byl původní presbytář nahrazen novou stavbou, gotická okna nahradila okna půlkruhová, kostel dostal nový krov a střechu. V roce 1706 jej nástěnnými malbami vybavil Wenzel Herkener; ty byly znovu objeveny v roce 1999 a sejmuty pro uložení v kostele. Další úpravy proběhly v letech 1786–1787, a v první třetině 19. století byla ke kostelu přistavěna obdélná sakristie s dvěma poli plackové klenby a pilastry s iónskými hlavicemi. Západní průčelí podpírají masívní pilíře.

Z původního vybavení zbyla jen kruchta a zbytky kazatelny. Vnitřek byl kdysi zdoben rokokovým hlavním oltářem se sv. Šebastánem a dvěma bočními oltáři – sv. Josefa a Pieta se sochami od mistra F. Rottera. Významné jsou varhany, které sem byly v roce 1790 přeneseny z kapucínského kláštera v Mostě; jejich torzo bylo na konci 20. století převezeno do Týnského chrámu v Praze.

Osud kostela byl v roce 1986 nejisný – zařazen byl na seznam lounských chrámů určených k demolici, řízení o zrušení ochrany však bylo zastaveno. Před rokem 2008 byla opravena střecha, v roce 2023 přibyly opravy fasády. Přesto celková rekonstrukce vyžaduje investici v řádu desítek milionů korun. Od roku 1964 je chrám chráněn jako kulturní památka.