Na místě, kde dnes stojí žibřidický kostel, existovala dřevěná sakrální stavba již ve středověku — k roku 1352 ji zachycuje soupis papežských desátků. Dřevěný kostel zde v různých podobách přetrvával až do počátku sedmdesátých let 17. století, kdy se majitel lemberského panství, k němuž Žibřidice náležely, hrabě Christoph Rudolf von Breda rozhodl zdejší kostelní okrsek zásadně obnovit. Výsledkem bylo vybudování zcela nového, raně barokního kostela v roce 1672. Autorem stavby byl zřejmě hraběcí stavitel Caesar Biot, který ve stejné době přestavoval i bredovské rodové sídlo. Kostel byl při výstavbě pravděpodobně vybaven i novým interiérem, jenž byl v následujícím století obnoven.

Naposledy prošel kostel opravou roku 1948 — letopočet je dodnes čitelný nad západním portálem. Tehdy jej dali do pořádku noví farníci poté, co byli vysídleni původní německy mluvící obyvatelé obce. Po této opravě kostel začal postupně chátrat.

Stavba je obdélná a jednolodní, s polokruhovým presbytářem a hranolovou věží na západní straně. Hrany věže jsou obloženy kvádry, její střechu tvoří helmice s dvojitou lucernou pokrytá břidlicovými destičkami. Ve štítu je umístěna socha sv. Floriána. Interiér překrývá plochý strop; v lodi je trojramenná dřevěná kruchta, jejíž poprsnice zdobí čtrnáct maleb Krista a evangelistů pocházejících z druhé poloviny 18. století.

Vybavení kostela pochází z různých období. Hlavní oltář byl zřízen v první polovině 18. století; jde o barokní portálový oltář se sloupy, na němž jsou dochovány původní plastiky, zatímco oltářní obraz je mladší. Ostatní zařízení kostela je rokokové z druhé poloviny 18. století. Sochy v interiéru jsou novější a datují se do konce 19. století. Pozoruhodná je kamenná tesaná křtitelnice z druhé poloviny 17. století, tedy z doby blízké výstavbě kostela — zdobí ji hlavičky andílků a řadí se mezi raně barokní artefakty. Dvě barokní sochy františkánských světců pocházejí z první poloviny 18. století.

Kostel obklopuje bývalý hřbitov. V rámci téže obnovy z roku 1672 nechal hrabě von Breda — opět zřejmě podle projektu Caesara Biota — postavit také novou farní budovu. Fara je raně barokní, volně stojící, obdélná a jednopatrová; její jižní průčelí člení mohutný kamenný portál, ostatní fasády jsou bez ozdob. Severní průčelí obrácené ke kostelu podpírají mohutné opěráky. Fara sloužila svému původnímu účelu ještě krátce po druhé světové válce, poté byla využívána jako ubytovací kapacita. Mezi kostelem a farou je umístěn raně barokní reliéf Piety ze 17. století — drobný, avšak půvabný doklad dobové zbožnosti.

Pro návštěvníka je žibřidický kostelní areál zajímavý především jako celistvě dochovaná raně barokní kompozice — kostel, fara i reliéf Piety vznikly prakticky najednou a dodnes tvoří soudržný soubor, který v tomto kraji nemá mnoho obdob.