Kaple Neposkvrněného početí Panny Marie, kterou místní lidé znají jako kapli „na Rožberku", není jen obyčejným chrámovým stavením. Jde o větší filiální kostelík, který je dnes ve správě pouchovské farnosti a představuje zajímavý odkaz na počátky dvacátého století, kdy se česká katolická komunita aktivně angažovala v budování vlastních duchovních prostorů.

Iniciativa k výstavbě kaple vycházela z Mariánské družiny dam Hradce Králové, která patřila k Tovaryšstvu Ježíšovu. Toto sdružení si zaměřilo na šíření úcty k Panně Marii a usilovalo o budování kapliček a soch. Impulsem se staly oslavy padesátého výročí vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie, což se v Hradci Králové stalo roku 1904. Lokalita na Slezském Předměstí byla vhodná také proto, že se zde tradičně poutníci scházeli u staré barokní kaplicky Panny Marie Pomocné. Projekt schválil v dubnu roku 1903 sám královéhradecký biskup Josef Doubrava.

Vypracování projektové dokumentace svěřili ředitel sdružení Alois Jemelka a biskupská vrchnost architektu Rudolfu Němcovi, který byl žákem slavného vídeňského architekta Friedricha Ohmanna. Němec patřil mezi přední postavy pozdního novobaroka v českých zemích a od roku 1903 působil v Hradci Králové, kde předtím navrhl budovu Záložního a úvěrního ústavu. K nové zakázce přistoupil s velkou ambicí: navrhl třicetišestimetrovou novobarokní centrálu na tři sta osob. Stavitel Robert Schmidt však upozornil, že náklady jsou příliš vysoké. Rada sice uznala kvalitu Němcova návrhu, ale požádala o zjednodušení.

Během let 1906–1908 Mariánská kongregace dam shromažďovala prostředky formou veřejných sbírek, dobročinných jarmarků a divadelních představení. Dárci přispívali také stavebním materiálem. Vybralo se více než dvanáct tisíc korun. Přesto stavební úřad stavbu neschválil, protože projektová dokumentace nebyla finalizována a ani cena nebyla definitní. Vše trvalo dalších dva roky.

Počátkem roku 1909 generální vikář Alois Frýdek požádal Jemelku, aby nechal návrh zrevidovat. Rudolf Němec pak připravil nový projekt podle skutečných možností stavebníka – místo původní ambiciózní barokní centrály navrhl úspornější novorománskou kapli. Stavbu převzala firma Františka Plesnivého se rozpočtem 21 621 korun. Stavební povolení vydal 20. července 1910starosta Slezského Předměstí František Šrámek. Stavba byla realizována ještě v tom samém roce, finální cena však dosáhla 27 139 korun. Další práce, zejména úpravy terénu, probíhaly ještě v roce 1913.

Mnohé práce byly provedeny svépomocí nebo nabídnuty místním řemeslníkům. Sochař Václav Škoda zhotovil sokl sochy Panny Marie a oltář z opuky dle návrhu architekta Josefa Fanty. Zámečnické práce svěřili odborné škole pro umělecké zámečnictví v Hradci Králové, která je provedla bez zisku, pouze za cenu materiálu. Dřevořezby pocházejí od Václava Hofmana, obětní stůl a krucifix od sochaře Františka Bartoše a lavice z dílny Václava Netuky.

Kaple dnes svědčí o síle místní komunity a o architektonické kvalitě práce Rudolfa Němce, která spojuje účelnost s estetickou elegancí novorománského slohu.