Běšiny patří mezi staré české vesnice, první písemná zmínka o nich pochází z roku 1379. Kostel, kterým se dnes návštěvníci v obci setkávají, byl vystavěn patrně v roce 1654 Janem Wohrdenem a sloužil původně jako zámecká kaple. Až do osmdesátých let osmnáctého století conaly v kostele svatého Bartoloměje, který stál v lesích nad vsí. Klíčový zlom přinesly události roku 1781, kdy Běšiny zasáhl rozsáhlý požár. Poškozený kostel vyžadoval opravu, během níž byl rozšířen a přeměněn do své dnešní podoby. Celková obnova byla realizovaná nebo dokončená v roce 1788, kdy se kostel stal farním chrámaem. S tímto statusem přišla i významná změna – z chátrající kaple svatého Bartoloměje, kterou hrozilo zboření, byly postupně přeneseny bohoslužby a veškerý mobiliář do Běšin. Další zásadní úpravy proběhly v roce 1902, kdy byl kostel rozšířen o 5,5 metru. Nejnovější rozsáhlé inovace s podporou evropských fondů se uskutečnily v letech 2005–2006.

Stavební podoba kostela je výjimečná svou neobvyklou orientací – hlavní podélná osa míří od severozápadu k jihovýchodu, což není v českém kostolnictví typické. Průčelí lodi se otvírá k jihovýchodu, kde vede schodiště ke hlavnímu vchodu umístěnému na jihozápadní boční straně. Druhý vchod se nachází na straně severovýchodní. Presbytář s pětibokou apsidou završuje stavbu severozápadně. Zatímco loď disponuje plochým stropem, presbytář je zaklenut valením s lunetami. Charakteristickým prvkem je hranolová věž s cibulovitou bání, která stojí na západní straně; v jejím přízemí se ukrývá sakristie.

Před kostelem stojí pamětně chráněný kříž a do východní vnější stěny lodi je zasazený žulový náhrobní kámen přenesený v roce 1845 z kostela svatého Bartoloměje. Vytesaný do něj je reliéf mladé ženy a nápis v němčině zaznamenávající smrt Anny Margarhy Stöcklinové z Kotty v roce 1595, poslední příslušnice svého rodu.

Interiér je vybaven v barokním slohu. Cenným kusoal hlavní oltář z roku 1747, původně instalovaný v kostele svatého Bartoloměje a sem přenesený v roce 1797, nesoucí olejomalbu zobrazující Navštívení Panny Marie svatou Alžbětou, kterou tradice připisuje Karlu Škrétovi, ačkoli autorství není prokázáno. Boční oltář s obrazem Mučení svatého Bartoloměje byl do roku 1797 oltářem hlavním. Kostel má tři zvony, z nichž poslední je zasvěcen svatému Janu Nepomuckému (třetí zvon praskl v roce 1867). Varhany také pocházejí z kaple svatého Jana Nepomuckého v Týnci.

Kostel je od roku 1958 chráněn jako nemovitá kulturní památka. Poslední velkými opravami se stal moderním chrámem, přestože si cíleně uchoval svůj charakteristický historický ráz.