Kostel svatých Petra a Pavla stojí v Tištíně na střední Moravě a na první pohled překvapí každého, kdo čeká prostou venkovskou stavbu. Barokní chrám je záměrně navržen s elegantními proporcemi a komplikovanou stavební formou, neboť sloužil nejen místním farníkům, ale i věřícím z okolí přicházejícím na poutě. Památkové ochrany se mu dostalo 18. ledna 1973.

Místo, kde kostel dnes stojí, má sakrální tradici sahající nejméně do 14. století. Nejstarší zmínka o obci Tištín pochází z roku 1327, o kostele pak hovoří prameny z let 1360–1390 v souvislosti se spory o právo podací, tedy o právo navrhovat obsazení farního obročí. Tehdejší kostel měl tři zvony a tři oltáře: hlavní byl zasvěcen svatému Petru a Pavlovi, boční oltáře pak svatému Jakubovi a svaté Barboře.

Zásadní obrat přinesl příchod faráře Matěje Josefa Brožky, který vedl farnost v letech 1702–1738. Šlo o vzdělaného a organizačně i kulturně zdatného kněze. Zpočátku pouze upravoval a rozšiřoval starý kostelík, v polovině roku 1710 však přikročil k přestavbě staré věže – ta nebyla bourána od základů, nýbrž zesilována a zpevňována. Pro přechodné uložení zvonů byla vedle postavena zvonice, jež stála až do roku 1865, kdy ji zničil požár. Dle latinského nápisu nad hlavním vchodem byl chrám dokončen roku 1719, veškerá stavba pak roku 1723. Za zakladatele kostela je Brožka jednoznačně považován.

Po jeho smrti nastoupil farář Ignác Khell (1738–1752), který zastavil výdaje na stavební práce a soustředil se na liturgické vybavení: bylo pořízeno nové ciborium, svícny na hlavní oltář i nové misály. Za nástupce Jiřího Jana Hájka (1752–1771) si kostel vyžádal rekonstrukci kvůli špatné střeše. Josefínské reformy přinesly Tištínu zrušení pohřebního bratrstva svatého Josefa, jehož majetek byl rozprodán v aukci, a všeobecný zákaz poutí.

Nejdramatičtější kapitolou novodobých dějin kostela bylo 30. dubna, kdy se v Tištíně rozhořely boje. Němečtí vojáci obsadili věž, utrhli část plechové střechy a odtud pálili na sovětské jednotky. Odpověď tankovými střelami zasáhla věž a kostel nejméně dvanáctkrát. Sovětští vojáci kostel po bitvě vyloupili. Opravy trvaly až do roku 1947. Léta komunistické totality se projevila zanedbanou údržbou; po roce 1989 byl kostel obnoven a zrestaurován. Obrazy restauroval Otto Stritzko, obnoveno bylo i západní průčelí, poničené oběma světovými válkami.

Kostel je součástí farního areálu, kde návštěvník najde také barokní sochu Jana Nepomuckého z roku 1773, kříž z roku 1760, bývalou kapli, bustu Františka Palackého, faru a barokní měšťanský dům z první poloviny 18. století. Hlavní průčelí je orientováno na západ a oplývá bohatou sochařskou i epigrafickou výzdobou. Nad hlavním vchodem se nachází oválná mramorová nápisová deska s latinským textem, jehož překlad potvrzuje, že chrám byl postaven ke cti Boha, Panny Marie, svatého Josefa, svatého Petra a svatého Pavla. Po stranách desky jsou v hlubokých nikách mezi pilastry umístěny sochy protimorových patronů – sv. Šebestiána nalevo a sv. Rocha napravo.

Pro zvídavého turistu je Tištín zastávkou, která odměňuje nečekanou architektonickou kvalitou uprostřed moravského venkova: kostel, jehož stavební osud zrcadlí tři staletí zdejší historie – od barokního nadšení vzdělaného faráře přes josefínské škrty až po tanková zásahy druhé světové války.