Velký Depot, samota č.p. 283 nacházející se východně od Týna nad Vltavou, nese své jméno po cisařských vozatajských skladech, které zde existovaly do roku 1866. Avšak místo je především známé jako lokalita rozsáhlého dělostřeleckého cvičiště, které zde v polovině 18. století provozovala cisařská armáda. Tato vojenská lokalita představuje významný fragment středoevropských dějin, kdy se zde testovaly nové vojenské technologie a konaly se velkolepé manévry za osobní účasti nejvyšších státních představitelů.

Vznik cvičiště byl přímo spojen s reorganizací rakouské armády, kterou iniciovala cisařovna Marie Terezie. Ve 40. letech 18. století byl region Týna nad Vltavou zdevastován válkami o rakouské dědictví. V roce 1744 pověřila Marie Terezie reformu zastaralého dělostřelectva knížetem Josefem Václavem z Lichtenštejna. První záznamy o samotném cvičišti pocházejí z jara 1749, kdy bylo na vrchu Posekaném nad Týnem vybudováno rozsáhlé cvičiště určené pro polní dělostřelectvo. Název místa měl své opodstatnění: zde se v roce 1742 uskutečnil vítězný útok armády Karla Lotrinského proti Francouzům a o dva roky později proběhl ústup vojsk krále Fridricha.

Vojenský tábor měl rozlehlé rozměry – zabíral přibližně 40 hektarů a rozkládal se mezi vesnicemi Předčice, Smilovice a Jarošovice. Měl charakter samostatného města a jeho účelem bylo jednak testování nových typů dělostřeleckého materiálu a zbraní, jednak ochrana strategického vltavského přechodu, jelikož další most existoval až v Praze. Pevnostní struktura byla tvořena korunní hradbou s jedním bastionem uprostřed a dvěma půlbastiony po stranách, kterou od předpolí odděloval zavodněný příkop se ravelinem. Architektem, který se podílel na stavbě, byl Jan Ferdinand Schor, známý také z realizace prvních dvou plavebních komor na Vltavě. Důstojníci obývali zámek se zahradou a vodotryskem, zatímco vojáci bydleli ve stanech; areál doplňovaly stájí, kovárna, pekárna a sedmnáct hostinců.

Tragická událost roku 1753 navždy zasáhla historii místa. Dvacátého června se při přípravě ohňostroje určeného k oslavě příchodu cisařovny Marie Terezie vzňaly hořlavé látky a došlo k mohutné explozi, která si vyžádala desítky mrtvých a raněných. Tuto tragédii připomíná dodnes sousoší Kalvárie. Cvičiště zůstalo intenzivně používáno až do roku 1778, přičemž jej navštívily významné osobnosti včetně samotné Marie Terezie s jejím manželem Františkem I. Štěpánem Lotrinským v roce 1753 a Josefa II., který dorazil v roce 1766 jako nový spoluvládce a vrchní velitel vojsk, a znovu na počátku července 1774.

Dnes z grandiózního areálu zůstávají jen zbytky – dvě usedlosti, z nichž nejznámější je samota Velký Depot, původně rezidence vojenských důstojníků. Její honosná architektura ještě stále svědčí o důležitosti tohoto místa v dějinách rakouské armády 18. století.