Příběh: Zámek Volanice

**„Tvoje ruce jsou jako led, když mi je přiložíš k tváři.“** Její hlas zněl jako deštivý večer u okna, když ho držela za ruce a tvářila se, že nevidí, jak se mu z očí stéká slza. Albrecht z Valdštejna se odtrhl od ní jako od hořícího uhlí a zakroutil hlavou, aby se zbavil zápach…