Příběh: zámek Vilémovice

„Tvá tvář jsem viděl jen jednou, v okně šíleného věžáka, kde se tiše rozléhaly pláčící modlitby za mrtvé.“ Jméno ti bylo **Věra z Vysoké**, a když se tvá ruka dotkla mé na schodišti, bylo to jako dotek listu na ledě. Věděl jsem, že jsem šlechtic, syn hraběcího strážce, a ty jsi…