Příběh: kaple svatého Vendelína (Osek nad Bečvou)

**Když se na něj zvedla hlava sochy, byl to jako rána do hrudníku.** Vendelínova tvář byla z kamene, ale teď se zdálo, že se mu otevřou oči. Jindřich z Oseka, který se před kaplí modlil jako poslední zbytek věřícího, ucítil, jak se mu ztuhne krk. Socha nehýbala hlavou – to věděl…