Příběh: Zakšov
Krvavá šmouha na kamenném ostění se ani po třetím vydrhnutí pískem neztratila, jen se pod mými prsty roztáhla jako čerstvá rána. Mikuláš ze Zakšova stál v úzkém průchodu a jeho dech se v chladném vzduchu měnil v šedé obláčky, které se líně převalovaly kolem svící. Slyšeli jsme to…
Příběh se váže k památce
Zakšov
Zobrazit památku