Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Alžír

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Alžír
Smyšlený příběh

Příběh: Alžír

Poslouchejte příběh
Příběh: Alžír
❧

Sklenka absintu na stole se rozkmitala, když se ozval první výstřel z plátna, na kterém se míhaly zrnité postavy vojáků v dálných končinách. Václav Hrubý, mladý student práv s věčně rozcuchanými vlasy, sevřel okraj svého sedadla tak silně, až mu zbělely klouby na prstech. V sále, kde ještě před pár dny zněl hlas Emy Destinnové, nyní vládlo ticho přerušované jen mechanickým vrčením promítacího stroje a dusivým pachem petroleje. Vedle něj seděl muž v dlouhém černém kabátě, který se ani nepohnul, přestože na plátně právě vybuchl granát a sál se otřásl v základech.

Pane, ten stroj je prokletý, zašeptal Václav, aniž by spustil oči z mihotavých stínů.

Cizinec se pomalu otočil. Jeho obličej, osvětlený jen odleskem bílého světla z plátna, vypadal jako vytesaný z budějovické žuly. Nebojte se o stroj, mladý muži, řekl hlasem, který zněl jako drcení štěrku pod koly dostavníku. Bojte se toho, co se nám snaží ukázat v mezerách mezi snímky.

Václav se podíval na plátno znovu. Mezi výjevy z rusko-japonské války se na zlomek sekundy objevila tvář. Byla to žena, sedící v křesle, které Václav dobře znal – stálo v rohu alžírského salonku. Měla na sobě šaty z těžkého brokátu a v rukou držela stříbrný klíč, který se v tom krátkém záblesku leskl jako čepel nože. Když se Václav znovu podíval na muže vedle sebe, ten už tam nebyl. Zůstal po něm jen chladný průvan a vůně levandule, která se mísila s pachem levného tabáku a divadelního prachu.

Václav se vyhrabal ze sedadla a vyrazil do chodby směrem k zadnímu traktu, kde se nacházely sklady a šatny divadelního sálu. Podlaha vrzala pod jeho botami jako stěžující si stařec. Srdce mu bušilo až v krku. Proč by někdo vkládal do válečného dokumentu portrét ženy z místního hostince? A kdo byl ten člověk, který o tom věděl víc než divák?

Vstoupil do salonku. Vzduch byl zde nehybný a těžký. Měsíční světlo pronikalo úzkým oknem a vykreslovalo na podlaze geometrické vzorce prachu. V rohu, přesně tam, kde na plátně stálo ono křeslo, leželo něco malého a kovového. Václav se sklonil a zvedl předmět. Byl to stříbrný klíč, teplý na dotek, jako by ho právě někdo držel v dlani.

Zatímco si prohlížel ornamenty vyryté do stříbra, zpoza opony divadelního sálu se ozval tichý, rytmický zvuk. Bylo to ťukání podpatků o dřevěnou podlahu. Václav ztuhl. Věděl, že sál je prázdný, že promítání skončilo a hostinec je uzamčený. Ťukání se blížilo k jeho zádům. Zastavilo se těsně za ním.

Otočil se, ale za ním nebylo nic než prázdnota. Jen na zdi, v místě, kde předtím nebylo nic než oloupaná omítka, se nyní rýsoval stín dveří. Dveří, které tam nikdy nebyly a které nevedly nikam jinam než do černé tmy. Stříbrný klíč v jeho ruce začal vibrovat, až ho musel pustit na zem. Klíč dopadl na parkety, ale místo cinknutí kovu se ozval zvuk připomínající vzdálený výkřik.

Václav vyběhl ven na ulici, do chladné noci, a nedíval se zpět, dokud nedoběhl až k Palackého náměstí. Až tam, pod svitem pouličních lamp, se odvážil podívat na své dlaně. Byly čisté, ale na zápěstí mu zbyla čerstvá, rudá čára, přesně v místě, kde se předtím dotýkal klíče.

Druhý den ráno se vrátil, aby našel stopy své návštěvy, ale dveře na zdi zmizely. Zůstala jen stará zeď hostince a prach, který se líně vířil v ranním slunci. Nikdo z místních o žádné ženě s klíčem nevěděl, nikdo z obsluhy si nepamatoval muže v černém kabátě. Jen ten, kdo dnes vejde do kavárny v přízemí a posadí se do rohu sálu, může v tichu mezi hovory zaslechnout rytmické ťukání podpatků na dřevě, které se vrací pokaždé, když se v budějovických ulicích začne šeřit. Kdo z vás najde odvahu, aby se podíval, co se skrývá za stínem na zdi, až se naposledy otočíte k odchodu?

✦
Příběh se váže k památce Alžír Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)