Příběh: Arboretum Žampach

**Když se na mě ze stínu dubu usmála tvář, kterou nikdo neznal.** Přísahal jsem, že už nikdy nebudu chodit po lesních stezkách za soumraku. Ale ten večer mě zadržela vůně vlhké zeminy po dešti, která se vznášela nad starými duby jako něco živého. Měla po sobě chuť medu a hnijící…