Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Budova Centrotex

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Budova Centrotex
Smyšlený příběh

Příběh: Budova Centrotex

Příběh: Budova Centrotex
❧

„Podepřete mě, prosím, už to skoro vidím,“ vydechl pan Jaroslav a křečovitě sevřel rameno svého kolegy. Stáli v úzkém chodbovém prostoru v horních patrech nové betonové věže na Pankráci. Vzduch zde voněl čerstvě natřenými stěnami a levným tabákem, který pronikal skrze ventilaci. Jaroslav, úzkostlivý účetní s tlustými skly, se netřesoucí rukou ukázal na jednu z oken v horním patře, kde se v odrazu skla mihla postava.

Nebyl to žádný z jejich kolegů z podniku pro zahraniční obchod. Postava stála v prostoru, kde fyzicky nemohla být – v úzké mezeře mezi vnitřním sklem a vnější fasádou budovy, v místě, které bylo v podstatě sálavým betonovým šachtou bez přístupu zevnitř. Muž v šedém plátnovém saku měl obličej, který Jaroslavu připomínal staré fotografie z archivů, které v suterénu rozebíral.

„Kdo to sakra je? Tam není jak vlézt,“ sykl kolega a přistoupil blíž k oknu.

Postava se pohnula. Pomalu, téměř mechanicky, zvedla ruku a přiložila dlaň k chladnému sklu. Jaroslav v tu chvíli uviděl něco, co mu zrazilo dýchání. Muž venku nenosil žádné moderní oblečení z roku sedmdesát osm. Jeho sako bylo z hrubého plátna, s vysokým límcem, který se už desetiletí nepoužíval. V druhé ruce svíral malý kožený zápisník, v němž listoval s takovou pečlivostí, jako by hledal přesnou souřadnici svého pobytu.

„Podívejte na ty oči,“ zašeptal Jaroslav.

Muž za sklem se podíval přímo na ně. Neměl v pohledu hněv ani strach, jen hluboký, nekonečný úžas, jako by poprvé v životě viděl něco zázračného. Pak, s nečekanou rychlostí, začal do skla psát. Nepoužívalte tužku ani fix. Pouze prstem přejížděl po hladké ploše, ale tam, kde se dotkl, se objevovaly jasně viditelné stopy, jako by sklo v místě doteku okamžitě zamrzlo.

Jaroslav se snažil přečíst znaky, ale vteřinu poté, než stihl rozluštit první slovo, se postava prostě rozplynula. Nebyl to prudký pohyb, nebyl to pád. Prostě přestal existovat, jako by ho někdo smazal z plátna. Zůstaly jen ty bílé, mrazivé stopy na skle, které tvořily řadu neznámých symbolů a jedno jediné jméno, které Jaroslav znal z tajných spisů o lidech, kteří zmizeli z mapy města dávno předtím, než byl tento betonový kolos vůbec navržen.

Kolega z prudkého šoku udeřil dlaní do okna, aby zjistil, zda nejde o optický klam. Sklo však bylo dokonale čisté. Žádné stopy, žádný mráz, žádné jméno. Jen šedý beton Prahy 4 pod nimi a hluk dopravy z dolů.

Jaroslav se vracel do své kanceláře s pocitem, že mu v kostich zůstal ten stejný chlad, který viděl na skle. Celé odpoledne nemohl soustředit na tabulky s exportem zboží. Neustále se vracel k té myšlence, že ta budova, tak nová a sterilní, je jen krčkem, kterým unikají stíny z jiného času.

Když o půlnoci opouštěl budovu a sestupoval k metru Pražského povstání, zastavil se v lobby. Podíval se nahoru, do temnoty šachty, kde se v odrazu vchodových dveří znovu mihl šedý plášť. Tentokrát však postava nestála nahoře. Stála hned vedle něj, cítil její přítomnost jako náhlý pád teploty, který mu zaledil dech v plicích.

Jaroslav se otočil, ale v prostorách budovy nebyl nikdo. Jen prázdný, echoing prostor administrativního centra, které v té době sice vypadalo jako symbol moderní budoucnosti, ale v hloubi svých betonových zdí uchovávalo něco, co se odmítalo stát historií.

Kdo byl tím mužem a proč hledal právě toto místo, zůstalo tajemstvím utkaným do základů věže. I dnes, když člověk projde kolem těch vysokých stěn, může pocítit zvláštní chlad, který nepochází z počasí, ale z hloubky skla, které si pamatuje dotek někoho, kdo tam už dávno neměl právo být.

✦
Příběh se váže k památce Budova Centrotex Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)