Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Budova Jezuitské Koleje V Olomouci
  • Příběh: budova jezuitské koleje v Olomouci

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

budova jezuitské koleje v Olomouci
Smyšlený příběh

Příběh: budova jezuitské koleje v Olomouci

Příběh: budova jezuitské koleje v Olomouci
❧

„Ticho je v tomto domě lživé, bratře Matieři, ticho je zde jen maskou pro hříchy, které zdi pohlcují,“ zasyčel mladý novice Jakub a prudce přitlačil svou dlan k chladnému kameni chodby. Vzduch v chodbách jezuitské koleje byl těžký, prosycený vůní starého pergamenu, tlejícího vosku a vlhkosti, která stoupala z hlubokých sklepů. Jakubova ruka se třesela, když sledoval pohledem stíny, které vrhaly plameny pochodní na vysoké klenby.

Matieř se jen krátce zasmál a s duněním svých těžkých střev pokračoval směr knihovního sálu. Jeho černý rouch lhostil v šeru jako kousek noci. Zastavil se až před masivními dveřmi, kde nad nimi v barokním okázalosti vykvétaly zdobné ornamenty. Vstupili dovnitř a prostor je okamžitě pohltil. Nad nimi se rozprostíral sál, který vypadal, jako by ho samotný nebe srazilo na zem. Fresky na stropě, s postavami, které se zdály klesat z nebes, v nichto hodinách působily mrazivě. Barvy byly sice syté, ale v blikavém světle svíců se tváře malovaných světců kroutily v bolestivých grimasy.

Jakub stál uprostřed sálu a zíral nahoru. V ten moment se to stalo. Z hlubiny sálu, z místa, kde nebylo vidět žádného člověka, zazněl zvuk. Nebyl to krok ani šustění látky. Byl to zvuk rytmického, kovového cinkání, jako když jedna řetězová smyčka naráží do druhé. Zvuk byl čistý, ostrý a přicházel z prostoru, který byl v tu chvíli prázdný.

„Slyšíte to?“ vydechl Jakub a jeho hlas se zlomil.

Matieř ztuhl. Přestal listovat v latinském spise a pomalu zvedl hlavu. Kovový zvuk se přiblížil. Přišel z prázdného rohu sálu, kde stály vysoké police s knihami, které nikdo neotevřel už desetiletí. Cinkání přejmulo rytmus, jako by někdo pomalu kráčel po mramorové podlaze, přestože tam nebyl nikdo. Vzduch kolem nich náhle ztěžkl a teplota klesla tak prudce, že Jakubovi začaly z úst unikat bílé obláčky páry.

Pak se ozval hlas. Nebylo to mluvení, spíše hluboký, vibrující tón, který neresonoval v uších, ale přímo v hrudním koši. Hlas nezněl česky, ani v žádném jazyce, který by Jakub znal, přestože mu bylo jasné, že je to prosba o svobodu. Zvuk doprovázel prudký proud vzduchu, který rozvířil listy otevřených knih na stolech a rozfoukal svíce. Vteřinu předtím, než vše zhaslo, Jakub spatřil v rohu sálu obrys postavy. Nebyl to duch v potrhaném rouchu, ale muž v lsnívém, cizemním oděvu, jehož oči svítily chladným, modrým světlem, které neodpovídalo žádnému plameni.

Postava neukázala strach. Jen pomalu zvedla ruku a ukázala prstem směrem k hradební zdi, k východu z města. V ten moment svíce znovu vzplámenuly, ale prostor byl prázdný. Zůstal jen silný pach ozónu a zapáleného železa, který přebil vůni starého papíru.

Matieř se nedíval na Jakuba. Díval se na podlahu, kde v místě, kde předtím stála neviditelná postava, zůstala vyryta do kamene malá, hluboká rýha, jako by tam někdo s obrovskou silou přitlačil železný klíč. Rýha byla horká na dotek a zvuk řetězů dozníval v klenbách ještě dlouhé hodiny poté, což znemožnilo jakýkoliv spánek.

Nikdo z řádu se o tomto incidentu nikdy nepromluvil, ale Jakub už nikdy nebyl schopen vstoupit do knihovny, aniž by zvracel z pocitu stísněnosti. Vědomost, že v těchto zdech zůstalo něco, co nepatří do tohoto času ani do této víry, ho provázela až do konce jeho dnů.

Kdo byl tím tajemným vězněm, který v barokním tichu hledal cestu ven, a proč jeho stopa stále vibruje v kamenech, které dnes střeží vojenské archivy? Odpověď zůstala zamčená v hloubce zdí, které stále šeptají jména těch, kteří zde byli zapomenuti.

✦
Příběh se váže k památce budova jezuitské koleje v Olomouci Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)