Příběh: Bývalý Zámecký / Panský pivovar - Jemnice
„Tohle není pivo, to je vlažná louže s pěnou!“ zařval pan z Jemnice a s hlasitým žplechem vrhl hliněným pohárem o stěnu pivovaru. Střepy se rozletěly po vlhkých kamenech a zlatá tekutina zaplavila dřevěné podlahy, ze kterých stoupal těžký, sladký pach kvasnic a vlhkého chladu.
Mistr sládek Mikuláš jen klidně přikyvl a utřel si ruce do špinavého zástěru. Stál tam s výrazem člověka, který už viděl mnoho šlechtic s krátkou trpělivostí a ještě kratším rozumem. V místnosti bylo ticho, jen kde a kade kde kapalo z kádí a v koutě prskal oheň v krbu, který hřál víc, než kolik světla poskytoval.
„Vaše šlechtne, v té sudovině je totiž tajný přísah,“ odpověděl Mikuláš tichým, téměř šeptaným hlasem. „Je to pivo pro ty, kteří hledají pravdu. Jenže pravda je hořká. Kdo v ní nezná hloubku, ten v ní utone už u prvního doušku.“
Pan z Jemnice ztuhl. Miloval pivo, ale víc miloval tajemství a pocit, že vlastní něco, co ostatní nemají. Podíval se na sládka s novým zájmem. Mikuláš věděl, že právě zapálil správnou stopku. Šlechtic nebyl hlupák, ale byl mánička pro všechno, co znělo mysticky.
„Jaký přísah? Co v něm je?“ vyhrkl pan z Jemnice a zapomněl na to, že před chvílí chtěl Mikuláše hodit do žudavy.
„To je staré řemeslné tajemství z vysočinských lesů,“ zamumlal sládek a s předstihovými pohyby vytáhl zpoza zády malý, tmavý sudik. „Tento var byste neměl pít nasyta. Musíte být čistí v mysli a prázdní v žaludku. A hlavně, nesmíte ho pít s někým, komu nevěříte, jinak se účinek zvrátí a začnete mluvit pravdu o věcech, které by měly zůstat v temnotě.“
Šlechtic zruděl. Vlastní pravda byla poslední věc, kterou chtěl v Jemnici rozptylovat, zvláště pokud šlo o to, kde skutečně utrátil peníze z letzte daně. Přesto se neodolal. Přikázal Mikulášovi, aby mu připravil deset takových sudíků, a aby je uložil do nejhlubšího sklepa, kam nikdo jiný nesmí.
Následovalo několik týdnů, kdy pan z Jemnice navštěvoval pivovar v noci, tajně a s výrazem člověka, který právě našel cestu do ráje. Pila se z toho tekutina, která chutnala po borovicovém jehličí a hořkosti, kterou Mikuláš vyčaroval pomocí speciálního připalování sladu, o kterém nikdo jiný v kraji nevěděl. Šlechtic byl přesvědčen, že pivo mu dává sílu vidět do budoucna a rozumět šeptání větru v korunách stromů. Ve skutečnosti jen cítil mírný alkohol a pocit nadřazenosti nad ostatními.
Jednoho večera se však v pivovaru objevil záhadný host. Byl to hubený muž v šedém plášti, který tvrdil, že přichází z dalekých krajů a hledá pivo, které „otvírá oči“. Pan z Jemnice, opjený svou vlastní výjimečností, se rozhodl hosta ohromit.
„Tady v Jemnici máme pivo pravdy!“ hřímal šlechtic a nechal přinést onen speciální sudik. „Pij, cizinci, a uvidíš, jak se ti svět rozestoupí!“
Cizinec pomalu napil, zavřel oči a pak se rozesmál tak hlasitě, až se otřásly trávy v oknech.
„Pane šlechtici,“ řekl host s úšklebkem, „tohle je pivo z vyhořelého sladu a bylin, které se berou z koryta potoka, aby se zmaskovala špatná kvalita kvasu. Je to skvělý lék na zvrchovanost, ale jako pivo je to v podstatě jen lžička bláta s pěnou.“
Pan z Jemnice ztuhl. Podíval se na Mikuláše, který v ten moment v klidu vyleštěl měděný kotel a s tichým úsměvem se díval do země. Šlechtic chtěl křičet, ale v ten moment mu do hlavy přišlo, že mu v hrdle stále cítí tu zvláštní, borovicovou vůni, která byla tak neodolatelná.
„Takže...“ začal pan z Jemnice a zmateně mrkl na cizince, „to znamená, že jsem pýchašně pil bláto?“
„Ne,“ odpověvěl Mikuláš a poprvé za večer pohlédl pánovi do očí. „Znamená to, že jste platil zlatem za to, co je v Jemnici zdarma. Ale za to, že jste se přestal chovat jako tyran a začal se zajímat o chuť luhů a lesů, vám sládek děkuje.“
Šlechtic sice nevyvolal popravu, ale od té doby už v pivovaru nikdy nevyhrval kvalitu piva. Jen občas v noci sestoupí do sklepů a hledá ten jeden sud, který mu sice otevřel oči, ale zároveň mu trochu ztrpil hrdlo.
Kdo dnes vstoupí do prostor starého pivovaru, možná ještě ucítí vzduchem ten zvláštní pískavý tón, který zní jako potápěný smích sládka, jenž dokázal z nejprostšího bláta uvařit lektvar pro pýchané pány.