Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Cejl

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Cejl
Smyšlený příběh

Příběh: Cejl

Poslouchejte příběh
Příběh: Cejl
❧

Když se na Cejlu rozlomil zvuk

Kovářův kůl se zasekl v hlíně jako zub do hnijícího masa, a když Jindřich z Radlasu vytáhl ruku, zůstal na jeho dlani štiplavý zápach spáleného kožešiny a něčeho jiného – něčeho, co by nemělo vůbec existovat. Vzduch nad ulicí se náhle ztlustl, jako by někdo vdechl do celého Cejlu najednou, a Jindřichovi se zdálo, že slyší, jak se v dálce něco otvírá, jako dveře do sklepa, který nikdo nezná. Za jeho zády se zvedl tichý hukot, jako by se nad domy valila vlna, ale ani jeden list na stromě se nepohnul.

„To není větrný vír,“ zamumlal si Jindřich, a jeho prsty se stáhly od kůlu, jako by ho pálily. V tom okamžiku uviděl na opačné straně ulice starou Žofii z Horního Cejlu, jak stojí před svým domkem a třese hlavou. „Pánové,“ zavolala, „tohle není náš čas.“ Její hlas byl tenký, ale nesl se přes ulice jako kámen po vodě. „To není náš čas a není naše věc.“

Jindřich se otočil zpět k dílně, kde měl v plánu postavit nový plot pro radničního. Ale místo plotových tyčí tam ležely jen rozbité desky, jako by je někdo rozsekl sekerou, a mezi nimi se vinula úzká, černá prasklina – tak úzká, že by se do ní nevešla ani jeho paže. Prasklina se však nekončila na zemi, ale stoupala do vzduchu, jako by se chtěla dostat někam, kde ji nikdo nevidí. A z ní se valil ten samý zápach, který Jindřich cítil na dlani.

„Panna Marie,“ vydechl a ukřižoval se. „Co to má znamenat?“

Žofie přišla blíž, její sandály šustily v prachu. „To je starý Cejl,“ řekla tiše. „Ten, který byl před námi. Ten, který se sem ztratil.“ Ukázala na prasklinu. „Když jsem byla malá, říkali, že ulice je jako řeka, která teče pod zemí. A někdy se otevře.“

Jindřich se naklonil, ale prasklina se najednou zúžila, až zmizela. Zůstal jen zápach a tiše zvonící zvuk, jako by někdo odkládal klíč do zamčené komory. Žofie se usmála, ale její oči byly suché. „Něco se sem vrátilo. A teď čeká, až se otevře.“

---

Následujícího rána byl Jindřichův plot postaven, jako by nic nebylo. Ale když večer procházel Cejlem, uviděl na chodníku před domem č. 27 – tam, kde dnes stojí Muzeum loutek – malou, černou skvrnu, jako by někdo rozlitý inkoust nechal zaschnout. Když se nad ní sklonil, ucítil opět ten samý zápach. A někde v dálce, za zdmi domů, se znovu ozval ten zvuk – jako by se něco otvíralo.

Žofie už tam nebyla. Nikdo neví, co se s ní stalo. Ale v archivu farnosti v Zábrdovicích leží záznam z roku 1432, kde je napsáno: *„V noci z 29. na 30. dubna se na Cejlu otevřel portál, kterým zmizelo pět lidí. Nikdo je nikdy nenašel.“*

A když teď večer projdeš Cejlem, a je ti zima, a ucítíš ten zápach, vzpomeň si: někde pod těmi domy, mezi těmi tramvajovými koleji, se ještě dýchá něco, co sem nepatří. A někdy se otevře.

✦
Příběh se váže k památce Cejl Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)