Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Dolejší Mlýn (Hostivař)
  • Příběh: Dolejší mlýn (Hostivař)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Dolejší mlýn (Hostivař)
Smyšlený příběh

Příběh: Dolejší mlýn (Hostivař)

Příběh: Dolejší mlýn (Hostivař)
❧

„To je lživé zrno, mlynáři, lživé a lehké jako ptačí péro!“ zařval pan Herold z Malé Strany a prudce udeřil pěstí do dřevěného stolu, až se zvedla mrakovina bílého prachu.

Mlynář Matěj jen pomalu přikyvl, utřel si dlaní čelo a zkoumavě pohlédl na šlechtice, který v hedvábné košili vypadal v prachové mlýnici jako pavlík v hnízdě kůrat. Vzduchem se nesla těžká, sladká vůně čerstvě mletého obilí smíšaná s vlhkostí potoka Botiče, který venku s neústupnou silou tlačil vodu na dřevěné lopatky kola. Ten rytmický tlukot a hluboký hřmění strojů v základech domu způsobovaly jemné chvění pod nohama, jako by samotná země v Hostivaři měla vlastní srdce.

„Vznemý pane, voda teče, kameny se točí a zrno je přesně takové, jaké jste mi přivezl,“ odpověvěl Matěj tichým, všívavým hlasem, který však skrýval ostrou jako břitva inteligenci.

Herold z Malé Strany nebyl zvyklý, aby mu někdo odporoval. Vyndal z kapsy malý vážeček bílého prášku, který vypadal jako mouka, ale v nose mu šimral zvláštně, skoro až pepřově. „Tohle jsem našel ve svém skladu! Tvrdíte, že jste mi v mýlnici zfalšoval várku, abyste mohl zbytek prodat za vyšší cenu v Praze. Chci své peníze zpět, nebo vám nechám tenhle mlýn srovnat se zemí!“

Matěj se mírně usmál. Věděl, že šlechtice je sice hrozivý, ale v hlavě má méně zrna než v sýpce během hladového roku. Mlynář pomalu přistoupil k velkému žernu, kde se vzduchem vznášely tančící prachové víry v prouzích světla dopadajících z malých oken.

„Pane Herolde, víte, že můj mlýn má jednu zvláštní vlastnost,“ začal Matěj a dramaticky položil ruku na dřevěný rám. „Tento potok a tato voda mají v sobě starou moc. Pokud do mlýna vstoupí někdo s nečistým svědomím, mouka se mu v rukou změní v prach. Ale pokud je člověk pravdivý, zrno se rozmnoží.“

Herold zvedl obočí. „Blázny! Co jsou to za pohádky?“

„Zkuste to,“ navrhl Matěj s napjatým očekáváním. „ dejte hrst své mouky do tohoto kouta, kde voda z náhonu nejvíce šumí. Pokud je vaše obvinění pravdivé, mouka zůstane bílá. Pokud jste však lhal o kvalitě svého zrna, aby jste mě mohl okrádat o poplatek za mletí, zprůhněje do černé saze.“

Šlechtice, hnaný vlastní pýchou a jistotou své moci, bez váhání nabral hrst bílého prášku a s vítězným výrazem ho sypal do připraveného dřevěného žlabu. Jenže Matěj nebyl hlupák. Pod žlabem, v neviditelné szczelině, měl připravený malý mechanismus z kůží a špalíků, který v momentě dopadu vyrazil zpod podlahy prudký proud vody z přívodu.

Voda Herolda zasáhla přímo do bot a nohavic, ale vteřinu poté se stalo něco zvláštního. Prášek, který Herold přinesl, nebyl totiž mouka, ale drahý, vzácný pigment z ciziny, který šlechtice tajně pašoval a chtěl ho v mlýně zamaskovat. V kontaktu s vodou a mlynářským trikem se pigment roztekl v intenzivní, sytě modré barvě, která okamžitě zbarvila Heroldovy drahé boty a spodní lem jeho šatů.

„Můjbože! Modrá! Jsem modrý!“ vykřikl Herold a začal zběsile tlouct do svých nohavic, čímž si barvu rozmazal až po kolena.

Matěj se tvářil naprosto šokovaně. „Svaté nebe! To je znamení! Voda z Botiče odhalila vaše tajné zásilky, pane Herolde. Vidím, že v sýpce nemáte pšenici, ale barviva z jihu. To je přísně zakázáno a daně z takového zboží jsou mnohem vyšší než ty z obilí.“

Herold ztuhl. Představa, že mlynář s touto informací půjde k pražskému správci, ho vyděsila víc než jakýkoliv dluh. Modré nohy mu tlemly, zatímco mlynář s naprostým klidem začal čistit stůl od prachu.

„Budeme mluvit o mírnější ceně za mletí, nebo mám volat stráže, aby si prohlédly váš sklad a ty krásné modré boty?“ zeptal se Matěj s jemným úsměvem.

Šlechtice, zrudlý v obličeji a modrý na nohách, bez slova zaplatil dvojnásobnou cenu, přidal štědré dýško a vyběhl z mlýna tak rychle, že v patách zanechal modré stopy v prachu cesty.

Matěj se opřel o zdi mlýnice a naslouchal šumu vody. Věděl, že voda v Hostivaři neumí mluvit, ale umí velmi dobře plavit pravdu na povrch.

Kdo dnes prochází kolem starých zdí Dolejšího mlýna, možná v tichu potoka stále slyší smích mlynáře, který se zasmál těm, kteří si mysleli, že jsou chytřejší než voda a kámen.

✦
Příběh se váže k památce Dolejší mlýn (Hostivař) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)