Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Doudlevecká

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Doudlevecká
Smyšlený příběh

Příběh: Doudlevecká

Příběh: Doudlevecká
❧

„Ustup, Mikuláši, nebo tě přísahám, že tě z těchto hradeb srazím vlastnoručně!“

Hlas rytíře Jindřicha rozsekl vlhký vzduch, zatímco jeho prsty křečovitě svíraly jíl a kámen starého valu. Pod ním, v hlubokém stínu doudleveckých hradeb, stál mladý muž s tváří špinavou od prachu a očima, které neviděly světlo, ale něco mnohem temnějšího. V ranní mlze, která stoupala z nížin směrem k dnešní Plzni, se vzduch chvěl chladem a páchal zatuchlou vodou z blízkých bažin.

Mikuláš neodpověděl. Jen pomalu zvedl ruku a ukázal prstem k úzké cestě, která směřovala k východu, tam, kde se země kroutila do prudkých svrhlů. V dlani svíral malý, vyřezaný kousek černého dřeva, který v šeru téměř splýval s barvou jeho šatů.

„Oni jsou zpět, pane,“ zašeptal Mikuláš a jeho hlas zněl jako praskání suchých větví v ohni. „Nejsou to lidé, ale stíny těch, které jsme sem předdeseti lety pohřbili bez jména a bez modlitby. Slyšíte je? Pod kameny, v samotném základu těchto zdí.“

Jindřich ztuhl. Cítil, jak mu po zádech stéká studený pot, přestože ranní mráz kousal do tváří. Z hloubky hradeb, z místa, kde se kámen setkával s hlínou, se ozval zvuk. Nebyl to hluk zvířete ani lidský křik. Byl to rytmický, pomalý škrábaní, jako když tisíce nehtů současně drápou do tvrdého povrchu. Zvuk se šířil z hloubky země, stoupal vzhůru a zdál se být všude kolem nich.

„Blázníš,“ vyštěkl Jindřich, ale jeho meč v pochvě zacinkal o kovový pás, když se mu rozklepaly ruce. „Tady není nic než bláto a staré zdivy. Kdo ti řekl, že se něco vrátilo?“

Mikuláš se krátce, suchě zasmál. Pomalým pohybem přiložil černý dřevěný kousek k ústům a začal šeptat slova, která v tom kraji nikdo nesměl vyslovit. S každým slovem se mlha kolem nich začala houstit a měnit barvu do špinavě žlutého odstínu. Vůně hniloby a starého železa zaplnila prostor tak prudce, že Jindřicha přepadla vlny nevolnosti.

„Podívejte se na své boty, pane,“ řekl Mikuláš s nepřirozeným klidem.

Jindřich sklonil zrak. Z mezer mezi kameny hradeb, přímo pod jeho nohama, začaly vystupovat prsty. Nebyly z masa, ale z hnědé, husté hmoty, která připomínala tekutý kámen. Prsty se opatrně omotávaly kolem jeho kotníků, chladné jako led z nejhlubšího Studánky.

Rytíř s jekotem ucouzl, zakopl o vyčnívající kámen a dopadl na kolena. Vteřinu poté, kdy se jeho dlaně dotkly země, ztichlo vše. Škrabání ustal, mlha se rozestoupila a ticho, které následovalo, bylo hůřší než jakýkoliv hluk. Bylo to ticho absolutní, prázdné, jako by z okolí zmizela všechna životní síla.

Když Jindřich zvedl hlavu, Mikuláš už nebyl u něj. Cesta směřující k východu byla prázdná. Jen tam, kde před chvílí stál mladý muž, zůstal ležet onen černý kousek dřeva. Jindřich se pokusil vstát, ale cítil, že jeho nohy jsou těžké, jako by byly zlitiny z olova. Podíval se dolů a uviděl, že jeho kůže na kotnících začíná šednout a tvrdnout, měnit se v kámen, který ho pomalu, ale neodvratelně spojoval se základem hradeb.

Když ho o několik hodin později našli stráže, byl Jindřich v polohách, které žádný živý člověk zaujmout nemůže. Jeho tvář byla zkamenělá v výrazu absolutního děsu, oči široce otevřené a hledící do prázdna. Nebylo na něm stopy boje, žádná rána, žádná krev. Jen jeho nohy byly dokonale splynuté s kameny hradeb, jako by z nich vyrostl.

Nikdo v okolí nikdy nenalezl stopu Mikuláše. Jen občas, když je noc tichá a mlha stoupá z údolí směrem k dnešním ulicím, lidé slyší z hloubky země tiché, rytmické škrábání, které připomíná někoho, kdo se snaží vykopat cestu zpět na povrch.

Hlíny pod Doudleveckými hradbami stále chrání tajemství, která se odmítají ztichnout.

✦
Příběh se váže k památce Doudlevecká Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)