Příběh: Družstevní čp. 226
Právě cíp jeho kapety dopadl o pouhý zlomek vteřiny níž, než záplava rozlitím se rozlit do řeky. Stiskl přitom na kovové Bednáříkovi ruce silněji, než by bylo jeho počítání, a byl rád, že ho netrhla ani krpálek, ani zrcadlo. "Můj dům!" vykřikl na příchozího pořádně, bylo mu vidět…
Příběh se váže k památce
Družstevní čp. 226
Zobrazit památku