Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Dům Čp. 133
  • Příběh: Dům čp. 133

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Dům čp. 133
Smyšlený příběh

Příběh: Dům čp. 133

Příběh: Dům čp. 133
❧

„Kde jsi to schoval, ty starý blázne, kde jsi to schoval!“ Matěj řval tak hlasitě, až se třásly dřevěné trámy v podlaze a prach sypal z trámů přímo do jeho rozj vẻřených očí. V jizbě vládlo dusivé horko z kamenných pecí a vzduchem proudil těžký pach žalezných dřevěných kuláků smíšaný s vůní sušených bylinek.

Starý Jakub jen mlčel. Seděl v koutě jizby, zabořený do hlubokého křesla, a jeho prsty, svrzáklé a špinavé od práce v hlíně, rytmicky klepaly o dřevěnou opěrku. Nevyrazil ani jedno slovo, jen se díval svýma mléčnýma očima na stěnu, jako by tam viděl něco, co Matěj neviděl.

Matěj, mladý obchodník s látkami, který přišel do Štramberku s hladem po zisku, začal zběsile přehrabovat v komoře. Vyhazoval z ní pytle s obilným zrnem, staré hliněné hrnce a svazky sušeného chmele. Každý předmět dopadal na zem s tupým duněním. Hledal věc, o které se v zapadlých krčm u hradeb šeptalo už roky. Říkalo se, že Jakub, bývalý lékárník, který se před deseti lety stáhl do ústraní tohoto roubeného domu na předměstí, přišel do vlastnictví předmětu, jenž dokáže zastavit čas v jediné místnosti.

„Vím, že je to tady, v tomhle domě! Viděl jsem, jak jsi ho přinesl v té černé truhle!“ Matěj popadl Jakuba za límec košile a přitlačil ho k zdi. Drsný povrch roubených stěn vrásal Jakubovu kůži, ale stařec se ani nepohnul.

Jakub se konečně usmál. Byl to úsměv prázdný, mrazivý, který Matěje rozvlnil v záhybech žaludku. Stařec pomalu zvedl ruku a ukázal prstem směrem k podlaze, přesně tam, kde začínala kamenná podezdívka, která dům držela v rovnováze na svahovém terénu.

Matěj okamžitě pustil starce a klesl na kolena. Začal tlouct do kamenů, hledat tajnou dvířka, schodiště do sklepa, cokoli, co by ho vedlo k pokladu. V tu chvíli se v domě stalo něco, co popíralo veškerý rozum. V jizbě, kde předtím vládlo horko, najednou zakváklo mrazivé ticho. Světlo z okna, které dopadalo na podlahu, ztuhlo. Prachové částice, které do té doby tančily v paprscích slunce, se v jediné vteřině zastavily v prostoru. Nevisely ve vzduchu, prostě tam stály jako vytesané z křišťálu.

Matěj ztuhl. Chtěl vykřiknout, ale zvuk mu uvízl v hrdle. Viděl, jak mu z úst uniká obláček páry, který se okamžitě změnil v nehybný kousek bílého mramoru. Podíval se na Jakuba. Stařec už nebyl v křesle. Stál uprostřed síně, jeho tvář byla vyhlazená, oči jasné a plné životy, jako by se v mžiku vrátil o padesát let zpět.

„Hledáš klíč k věčnosti v domě, který je jen zastávkou,“ řekl Jakub hlasem, který zněl jako šumění tisíce listů v lese. „Tento dům není jen dřevo a kámen. Je to kotva. Kdo v něm najde tichý bod, ten přestane stárnout, ale přestane i patřit světu venku.“

Matěj se pokusil vstাতে, ale jeho nohy byly těžké jako z litiny. Cítil, jak se jeho vlastní tělo stává součástí stavby. Kůže mu začala připomínat texturu roubených stěn, prsty mu tuhly v podobě dřevěných kuláků. V panice se dopousoval k východu, k ulici Vrchní cesta, kde stále kolísaly stromy a lidé šli svou cestou, nevědomi toho, že za dveřmi domu číslo 133 se zastavil čas.

Když se o pár hodin později do domu opatrně vkradli sousedé, našli v jizbě pouze prázdné křeslo a starého Jakuba, který zrovna v tu chvíli vydechl svůj poslední, velmi pomalý dech. Matěj byl pryč. Nebyl v komoře, nebyl ve sklepě, nebyl ani v zahradě.

Jediné, co zbylo, byl podivný, nový vyřezávaný vzor v jedné z roubených stěn v síni. Byl to detailní obraz muže s výrazem absolutního děsu, vytesaný s takovou přesností, že kdyby se člověk dotkl jeho dřevěného oka, mohl mít pocit, že v něm stále ještě žije živý strach.

Kdo dnes přejde kolem tohoto domu, možná pocítí, jak mu na okamžik ztuhne krev v žilách a vzduch kolem stěn zhoustne do neznatelného ticha, které stále čeká na svého dalšího hosta.

✦
Příběh se váže k památce Dům čp. 133 Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)