Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Dům Čp. 217
  • Příběh: Dům čp. 217

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Dům čp. 217
Smyšlený příběh

Příběh: Dům čp. 217

Příběh: Dům čp. 217
❧

„Uderte do toho hřebíku pořádně, jinak nám ta stěna v komoře vyletí!“ zakřičel Matěj na tesaře, zatímco se snažil utěsnit prasklinu v nově tesaných kulácích. Prach z čerstvého dřeva mu leptal nos a v síně se mísil těžký pach smůly s pronikavým chladem, který sálal z kamenné podezdívky. Dům byl nový, roubený a pevný, a přesto Matěje v noci pronásledoval pocit, že v jizbě není sám.

Když tesař odešel a v domě nastalo ticho, Matěj přistoupil k vnitřní peci. Teplo z kamen mu hřálo zátylek, ale v rohu místnosti, tam, kde stěna splývala s podlahou, zahlédl něco lesklého. Stočil se na kolena a prsty zkoumal štěrbinu mezi prázněmi. Mezi dřevěnými trámy byla vklíněna malá, stříbrná mince. Byla sjetá, s neznámým rytmem znaků, které Matěj nikdy neviděl. Když ji zvedl, kov byl ledový, jako by v něm byl uvězněn zimní mrazik.

Následující noc se v komoře ozvalo škrábání. Nebyl to zvuk hlodavců, ale rytmické, pomalé rýpání něčeho tvrdého do dřeva. Matěj ztuhl u dveří s olejovou lampou v ruce. Světlo plápolalo a vrhalo na stěny dlouhé, kroutící se stíny. V jizbě bylo ticho, ale z komory se ozývalo tiché, žalostné vzlykání. Matěj rozrazil dveře, ale místnost byla prázdná. Jen na vápenné omítce podezdívky byla čerstvá rýha, hluboký zářez ve tvaru oka, který tam předtím nebyl.

Mince se v jeho kapse začala hřát. Matěj ji vyndal a s hrůzou zjistil, že stříbro změnilo barvu na temnou, skoro černou. Každou noc se rýhy na stěně množily. Vznikaly složité obrazce, které připomínaly mapu nebo zapomenutý jazyk. Matěj přestal spát. Trávil hodiny u kaslíkových oken a sledoval ulici Dolní, jako by čekal, že někdo přijde a ty znaky na zdi přečte. Jeho ruce se třásly, když se pokoušel rýhy přebít nebo přemalovat, ale ráno byly vždy zpět, hlubší a jasnější než dříve.

Jednu bouřlivou noc, kdy vítr rval okapní stěny a tloukl do střechy, Matěj uviděl v odrazu okna postavu. Stála přímo za ním v jizbě. Byla to žena v šatech, které vypadaly jako z dob dávno zapomenutých, z času, kdy na tomto místě ještě nestály roubenky, ale jen hliněné jámy a první hradby. Její tvář byla bledá, téměř průsvitná, a oči měla prázdné, jako dvě černé díry.

Matěj se prudce otočil, ale za ním nebyl nikdo. Jen vzduch v místnosti náhle ztěžkl a zapáchal starým, vlhkým hrobem. Pod nohama mu zapraskalo. Podíval se dolů a uviděl, že stříbrná mince, kterou předtím ztratil v prachu, je nyní rozpuštěná a tvoří na podlaze dokonalý kruh. Uprostřed kruhu ležela malá kostka z bílého kamene s vyrytým jménem, které Matěj neuměl přečíst, ale které mu vyvolalo v hrdle pachuť železa a popela.

Snažil se kostku vyhodit, zakopat ji hluboko do zahrady, ale ráno ji vždy našel na stole v jizbě, přesně v centru místnosti. Postava ženy se objevovala častěji, už ne jen v odrazu, ale jako šedivý stín, který klouzal mezi síní a komorou. Nikdy nemluvila, jen ukazovala prstem na jednu konkrétní prám v rohu domu, tam, kde dřevo nejvíce hnilo.

Matěj vzal sekeru a v návalu šílenství začal rozbíjet stěnu. Tesařové ho později našli v troskách komory, vyčerpaného a němého. V dutině mezi kuláči, hluboko v zemi, kde dům stál na své kamenné základně, našli něco, co tam nemělo být. Byla to stará, železná truhla, zamykaná řetězy, které nepatřily do jeho století. Truhla byla prázdná, kromě jediného kusu pergamentu, na kterém byla nakreslena stejná mapa, jakou žena vyryla do stěn.

Když se dům po letech opravoval, řemeslníci našli v dřevě podlomenice podivné stopy. Byly to rýhy, které neznály žádné nářadí. Některé z nich jsou tam dodnes, skryté pod vrstvami barvy a novým dřevem, a v tiché noci, když vítr z Dolní ulice dopadne správně do rohů stavby, lze stále slyšet, jak někdo v komoře trpělivě škrábe do zdi.

✦
Příběh se váže k památce Dům čp. 217 Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)