Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Dům Čp. 272
  • Příběh: Dům čp. 272

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Dům čp. 272
Smyšlený příběh

Příběh: Dům čp. 272

Příběh: Dům čp. 272
❧

„Tady to je, schovejte se do stínů, než vás uvidí hlídky z hradu!“ zasyčel Matěj a prudce strčil dva muže dovnitř tmy roubené síně. Vzduch v domě čp. 272 byl hustý, nasycený vůní starého dřeva a vlhkého kamene, který sahal hluboko do svahu. Dveře za nimi s tichým vrskotem sedly na místo a světlo z úzkého okna vrhlo na podlahu dlouhý, ostrý pruh, v němž tančily prachové víry.

Matěj se otřel o čelo. Srdce mu tlouklo až v krku, když v rozkladaném tichu slyšel jen vzdálené echo kroků na dláždění Dolní Bašty. Ten dům byl v té době sázkou stability, roubený z masivních kuláčů, které držely stěny pevně jako hradby. Ale v noci se v něm dělo něco, co Matěj nedokázal vysvětlit.

„Kde je ta žena?“ šeptal jeden z příchodců, muž s tváří zčernalou od sazí.

„Františka je v zadní části,“ odpověděl Matěj a ukázal směrem k menší stavbě, kterou místní šeptem nazývali Jericho. „Ale dejte pozor. V tom malém domě se věci hýbou samy od sebe.“

Právě v tu chvíli se z hloubi domu ozvalo tiché, rytmické zaklepání. Tři krátké rány, jedna dlouhá. Zvuk nebyl lidský. Znělo to, jako by samotné dřevo domu mluvilo svým vlastním, zapomenutým jazykem. Muži ztuhli. Matěj ztuhl s nimi. Věděl, že v domě není nikdo kromě Františky, a ta právě teď stála v kuchyni a připravovala jídlo, což slyšeli na cinkání keramiky.

Kdo tedy zaklepal na stěnu v místnosti, kde nebyl žádný nábytek?

Františka přišla do síně s táckem v rukou. Její pohled byl klidný, ale v očích měla něco, co připomínalo varování. „Slyšeli jste ho také?“ zeptala se tiše. Její hlas byl pevný, přestože v místnosti náhle klesla teplota tak prudce, že z úst začal stoupat pára.

„Kdo je to, 'ho'?“ vyhrkl muž od sazí.

„Ten, kdo hlídá prah,“ odpověděla Františka a pomalu odstavila jídlo. „Tento dům stojí na zemi, která pamatuje věci starší než naše město. Někdy se stane, že se hranice mezi tím, co vidíme, a tím, co jen cítíme, ztratí. Dům 272 není jen dřevo a kámen. Je to brána.“

V ten moment se z malého domu Jericho ozval hluboký, hrdelní zvuk, jako by se pod domem pohnula obrovská zvířecí masa. Podlaha pod nohama mužů mírně zavibrovala. Nebyl to třes země, byla to rytmická vlna, která šla z hloubky podezdívky. Matěj cítil, jak mu mrazí v zádech. Podíval se na zdi z otesaných kuláčů a zdálo se mu, že žíly v dřevě na okamžik zapulzovaly červeně, jako by dům dýchal společně s nimi.

„Co to sakra bylo?“ vyhrkl jeden z mužů a instinktivně sáhl po noži u pasu.

Františka se jen mírně usmála, ale byl to smutný úsměv. „Dům ví, že jste tady. Ví, že hledáte útočiště. A on vám ho dá, pokud mu zaplatíte pozorností. Ale varuji vás, někdo, kdo jednou vstoupí do Jericha, už nikdy neodíjí úplně celý. Část jeho duše zůstane v těch stěnách, aby dům mohl dál stát a chránit ty, kteří jsou v ohrožení.“

Muži se na sebe pohlédli s nedůvěrou. Pro ně to byl jen starý roubený dům s podivnou majitelkou. Ale když se o půlnoci Matěj pokusil jít spát, znovu to slyšel. To samo zaklepání. Tři krátké, jedna dlouhá. Tentokrát však zvuk nešel ze stěny, ale zevnitř jeho vlastní hrudi.

Když ráno opouštěli dům a vraceli se do mlhy Štramberka, Matěj se naposledy ohlédl. Dům čp. 272 vypadal v ranním světle pokojně, téměř neškodně. Jen jedno okno v malém domě Jericho zůstalo otevřené, přestože Františka přísahala, že ho zavřela. Z otevřeného okna vyletěl jediný černý pták a zmizel v korunách stromů, zanechávajíc za sebou ticho, které bylo příliš těžké na to, aby bylo skutečně prázdné.

Kdo dnes přiloží ucho k těm starým zádům, možná uslyší, jak se pod roubením stále tluče srdce někoho, kdo z domu nikdy neodšel.

✦
Příběh se váže k památce Dům čp. 272 Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)