Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Dům Čp. 51
  • Příběh: Dům čp. 51

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Dům čp. 51
Smyšlený příběh

Příběh: Dům čp. 51

Příběh: Dům čp. 51
❧

„Tady to je, v tomhle klenutém sklepě, pod samotnými prázny domu!“ zakřičel Matěj a prudce otevřel těžké dřevěné víko truhly. Prach vzlétal do vzduchu jako šedý sníh a v úzkém svatlu klenuté podezdívky tančily drobné částice. Vzduch v podzemí domu číslo padesát jedna chutnal po vlhkém kameni, starém víně a něčem kovovém, co připomínalo krev nebo staré mince.

Matěj, místní řemeslník s hrubými rukama, které znaly každé zrno dřeva v celém Štramberku, se třásl. Před ním v truhle ležela věc, která tam neměla být. Byl to malý, vyřezávaný dřevěný kubeček, ale z jeho úst proudilo slabé, modravé světlo, které nehaslo, i když Matěj přikryl truhlu plátnem.

„Kde jsi to našel, ty blázne?“ zasyčela za ním Anežka. Stála v úzkém vchodu do sklepů, její šaty se zachytaly o hrubý kámen zdi. Oči měla rozšířené strachem, ale i zvědavostí.

„V hloubce, kde končí kameny a začíná skála,“ odpověděl Matěj a pomalu natáhl ruku k předmětu. „Našel jsem to v mezeře mezi základem a zemí. Jako by to dům sám vyplivl, aby nás varoval.“

Anežka přistoupila blíž. V ten moment se v domě nad nimi něco změnilo. Slyšeli, jak v horních lůžcích vrzají hrubě otesané kuláky, i když venku nebyl jediný závan větru. Zvuk připomínal pomalé, rytmické dýchání obrovského zvířete. Dům, který stál na svahu jako strážce údolí, najednou přestal být jen stavbou z dřeva a kamene. Stal se živým organismem.

„Odlož to zpět,“ zašeptala Anežka a její hlas se zlomil. „Můj děda vyprávěl o muži, který kdysi v těchto zdech hledal cestu do jiného času. Říkal, že dům padesát jedna není jen obydlím, ale zámkem. Kdo otevře to, co je v základech uloženo, přestane patřit tomuto světu.“

Matěj se zasmál, ale byl to suchý, nervózní zvuk. „Jsou to jen pohádky pro děti, aby nechozily do sklepů.“ Přesto však kubeček netouchal. Světlo z něj začalo pulzovat v rytmu jeho vlastního srdce. V ten moment se v prostorách podezdívky ozval zvuk, který oba zmrazil. Nebyl to hluk z ulice ani zvuk z nadšení. Byl to jasný, čistý tón zvonku, který zazníl přímo v jejich hlavách, přestože v celém domě nebyl žádný zvonek.

Najednou se stěny kolem nich začaly chvět. Matěj pocítil, jak mu pod nohama mizí pevná zem. Modré světlo z kubečku vystřelilo vzhůru a na okamžik osvítilo klenutý strop tak jasně, že viděli každou prasklinu v kameni jako hluboké propasti. V tom záblesku zahlédli v rohu sklepa postavu. Byl to muž v oděvu, který nikdo z jejich doby nenosil, s tváří vyrytou do hlubokých vrásek a očima, které vypadaly jako dva vyhaslí uhlíky. Postava nemluvila, jen pomalu zvedla ruku a ukázala prstem směrem k jižnímu štítu domu, tam, kde dřevěné bednění splývalo s oblohou nad údolím.

Když světlo zhaslo, v místnosti nastalo absolutní ticho. Matěj i Anežka zůstali stát v temnotě, dýchali těžce a rychle. Když Matěj znovu zapalil louč, postava v rohu byla pryč. Truhla byla prázdná. Kubeček zmizel, jako by ho nikdy neexistoval, a s ním zmizela i ta podivná tíha vzduchu.

Matěj vyběhl z domu ven, na sluncem zahřátý svah. Podíval se nahoru na kabřinec, na vrchol domu, který se tyčil proti obloze. Všechno vypadalo normálně. Roubené stěny byly pevné, okna v bednění klidně odrážely okolní hory. Jenže když se podíval na své dlaně, zjistil, že jsou pokryté jemným, modravým prachem, který nešel smýt ani vodou, ani pískem.

Od toho dne Matěj už nikdy nespal v klidu. Každou noc slyšel z hloubky kamenné podezdívky tiché volání svého jména, které neznělo jako lidský hlas, ale jako vrznutí starého dřeva.

Kdo dnes vstoupí do klenutých prostor pod domem číslo padesát jedna, možná pocítí ten samý chlad a uslyší ozvěnu tónu, který nemá v našem světě vysvětlení. Modrý prach zůstal vpřepsán do samotných základů, a tajemství toho, kam zmizel muž z kouta sklepa, zůstalo zamknuté v tichu roubených stěn.

✦
Příběh se váže k památce Dům čp. 51 Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)