Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Dům Čp. 88 (Zlaté Hory)
  • Příběh: Dům čp. 88 (Zlaté Hory)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Dům čp. 88 (Zlaté Hory)
Smyšlený příběh

Příběh: Dům čp. 88 (Zlaté Hory)

Příběh: Dům čp. 88 (Zlaté Hory)
❧

„Ujmi se toho vteřinu, nebo to zmizí navždy!“ zakřičel Hanuš a vrazil dlaní do těžkých dubových dveří, aby je udržel otevřené. Vzduch v úzké uličce byl hustý a chutnal po mokrém kameni a dýmu z okolních krbů. V rukou svíral starý pergamen, který se třesal v rytmu jeho zrychleného dechu.

Karel, mladý učeň s ušmudraným plátnem přes rameny, vběhl za ním do chladnéhozării domu. Nohy mu klouzaly po hladké dlažbě, která v šeru vypadala jako zrcadlo z černého skla. V domě čp. 88 v Zlatých Horách v tu chvíli nepanovalo ticho, ale zvláštní, hluboké bzučení, které nešlo slyšet ušima, nýbrž cítit v kostech.

Hanuš ho strčil hlouběji do prostoru, kde se klenby kroutily jako vnitřnosti obřího zvířete. Zde, v srdci gotického jádra, kde stěny stále dýchaly chladem hlubokých štol, stála jedna jediná hliněná nádoba. Nebyla v ní lék, ani zlato, které město tak zoufale milovalo. Byla v ní tekutina, která vyzařovala slabé, modravé světlo, i když v místnosti nebyl jediný plamen svíčky.

„Podívej se na ten povrch, Karle,“ zašeptal Hanuš a hlas se mu zlomil. „Vidíš to? To není odraz stropu.“

Karel se naklonil. V modravém zrcadle tekutiny neviděl svou tvář, ale obraz náměstí, jenže jiné. Viděl lidi v oděvukách, které neznal, slyšel zvuk kol, která nebyly z dřeva, a viděl budovy, které vypadaly, jako by je někdo sestavil z bílých kostek. Všechno to bylo uvnitř malé nádoby v domě, který v té době sloužil jako útočiště pro ty, kteří hledali léčbu z věcí, jež lékaři neuměli pojmenovat.

Hanuš byl známý tím, že z hloubek zlatých dolů vynášel věci, které tam neměly být. Tvrdil, že země v Zlatých Horách neukrývá jen drahý kov, ale i trhliny v čase, které se občas otevřou a vyvrhnou k povrchu zbytky jiných světů. Tato tekutina byla jednou z nich.

„Musíme to zapálit,“ řekl Karel a sáhl po křesadle. „Tohle není lék, tohle je kletba. Kdo vidí to, co nemá vidět, ztratí rozum.“

Hanuš ho však prudce odrazil. „Blázne! To je mapa. Pokud pochopíme, jak se do toho zrcadla dívat, budeme vědět, kam jít, abychom našli pramen, který nikdy nevyhneje. Ne zlato, ale život.“

V tu chvíli se v domě ozvalo dunění. Nebyl to hrom, ale zvuk, jako by se celý dům posunul o kousek z místa. Modré světlo v nádobě prudce vzrostlo, zaplavilo valenou klenbu a na okamžik se stěny domu staly průhlednými. Karel zahlédl lidi, kteří kolem domu procházeli, ale nebyli to lidé z jejich doby. Byli to stíny z budoucnosti, kteří se smáli a mluvili jazykem, který zněl jako šumění potoka.

Pak přišel záblesk. Ostrý, bílý a hlučný.

Když Karel znovu otevřel oči, Hanuš byl pryč. Nádoba byla prázdná a rozbitá na tisíc malých střepů. V místnosti nezbylo nic než silná vůně ozónu a starého prachu. Hanuš nezanechal žádnou stopu, žádný dopis, ani jeden kousek oblečení. Prostě přestal existovat v tomto prostoru.

Karel zůstal stát v tichu klenutého sklepa. Díval se na prázdné místo, kde před minutou stál jeho mistr, a v uších mu stále znělo to podivné bzučení. Věděl, že dům čp. 88 není jen zbytkem středověkého řemesla a kamene. Byl to most.

Karel nikdy nenašel odpověď na to, kam Hanuš zmizel, zda byl vtažen do toho modrého zrcadla, nebo zda jen našel cestu do jednoho z těch zvláštních obrazů. Jen v noci, když vítr z Jeseníků dopadá na fasádu domu, se v některých oknech říká, že stále bliká modravé světlo, které nepatří do tohoto světa.

Kdo dnes vstoupí do sklepa domu čp. 88, možná pocítí v prstech jemné brnění a pocit, že někdo z druhé strany zdi právě teď natahuje ruku, aby se dotkl našeho času.

✦
Příběh se váže k památce Dům čp. 88 (Zlaté Hory) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)