Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Fara U Kostela Nejsvětější Trojice, Praha, Trojická
  • Příběh: fara u kostela Nejsvětější Trojice, Praha, Trojická

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

fara u kostela Nejsvětější Trojice, Praha, Trojická
Smyšlený příběh

Příběh: fara u kostela Nejsvětější Trojice, Praha, Trojická

Příběh: fara u kostela Nejsvětější Trojice, Praha, Trojická
❧

Matěj prudce odhodil kladivo, aby si otřel čelo, a jemný bílý prach mu okamžitě zapadl do hrdla. Vzduch kolem nich byl těžký, nasycený pachem mokrého vápna a rozomylého dřeva, který se mísil s horkým oddechem letního odpoledne. Pod jeho špinavýma nohama se hroutila stará země, ta, která už nebyla hřbitovem, ale stále v ní cítil stín těch, kteří tam kdysi odpočívali.

„Ještě ty rohy, Matěji! Musí být ostré jako břitva, jinak ta nová fasáda nebude vypadat tak vznešeně,“ zakřičel mistr Josef směrem k němu. Mistr stál na druhém konci stavby a s hrdostí sledoval, jak se z nového domu, toho velkého, co měl mít tvar písmene L, stává skutečný domov pro boží služebníky.

Matěj jen pokývl a znovu se sklonil k práci. Díval se na ty nové, hladké stěny, na ty čisté pásy bosáže, které se leskly v poledním slunci. Všechno tu kolem bylo tak nové, tak čisté a tak... jiné. Ta nová fara měla být symbolem moderního světa, který se svalil do Prahy jako vlna, a přitom jen pár kroků od ní, pod ohradní zdí, stále ještě tlejely zbytky starého řádu.

Zvedl z hlíny kus kamene, který tam zůstal po odsunu hrobů. Nebyl to jen obyčejný kámen. Byl to malý, nedokončený úlomek, který kdysi patřil k něčemu krásnému. Matěj si ho otřel o své zablácené kalhoty. Na povrchu byl stále vidět vyrytý okvětní lístek, možná růže, možná lilie. Cítil, jak se mu v hrudi sevírá uzel, když si vzpomněl na Elišku a na to, jak se jim kdysi zdálo, že celá ta zahrada, kde teď stavěli tyto nové, pevné zdi, patří jen jim.

„Co tam máš, chlapče?“

Hlas faráře Václava byl klidný, ale přesto v něm byla cítit autorita. Matěj polekal a okamžitě schoval úlomek do dlaně. Farář stál u schodiště, které vedlo dolů k hřbitovnímu terénu, a díval se na budovu s úsměvem, který nezasahoval až k očím.

„Nic, pane faráři. Jen starý kámen, co mi vrazil do nohy,“ odpověděl Matěj a nutil se, aby jeho hlas zněl pevně, i když se mu třásly ruce.

„Všechno, co dnes stavíme, je postaveno na tom, co bylo zde před námi,“ řekl farář a pohled mu sklouzl k jižní stěně kaple. „Nové budovy musí být pevné, ale nesmí zapomenout na kořeny.“

Matěj nic neodpověděl. Jen se podíval na tu starou zeď, kde byl už dávno zazděn jeden náhrobek, jako by ho někdo chtěl věčně držet u kaple. Cítil, jak ho pálí horko i prach, ale víc ho pálil ten pocit, že se všechno to staré, co miloval, stává jen podkladem pro tyhle nové, hladké a krásné fasády.

Když mistr Josef odešel hledat další várku malty, Matěj se nepatrně zakráčil k jižní straně kaple. V kapse cítil chladný, drsný úlomek růže. Okolo něj byla zeď stará, zčernalá časem a vlhkostí. S očima upřenýma na faráře, který se vzdal k hlavní ulici, se Matěj sklonil. S neuvěřitelnou opatrností, jako by v rukou držel samotnou duši, vložil úlomek do mezery mezi starými kameny. Do té malé trhliny v maltech, kterou nikdo nikdy neprohlédne, do místa, kde se nová zahrada dotýká starého ticha.

Znovu vzal kladivo a udeřil do zdiva. Zvuk byl ostrý, kovový a konečný.

Když se večer slunce sklonilo k obzoru a stíny nové fary se prodloužily přes Vyšehradskou ulici, zůstal v tom místě jen prach a ticho, které však v každém kameni stále skrývá tajemství, jenž žádná modlitba nedokáže úplně vymazat.

✦
Příběh se váže k památce fara u kostela Nejsvětější Trojice, Praha, Trojická Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)