Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Fort Galgenberg

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Fort Galgenberg
Smyšlený příběh

Příběh: Fort Galgenberg

Příběh: Fort Galgenberg
❧

Bedřichovy prsty přimrzaly ke studenému, vlhkému kameni, zatímco se snažil utišit splašený dech. Pod ním, hluboko v útrobách Šibeničního vrchu, se ozvalo kovové skřípění, jako když se těžké železné závory pomalu sunou po pískovcovém podloží. Vůně zatuchliny, starého jílu a nasládlého prachu z čerstvého vápna mu dráždila nosní dírky natolik, až musel potlačit nutkání k prudkému kýchnutí. Všude kolem vládla tma, tak hustá a neprostupná, že se zdálo, jako by mu chtěla zalepit oči.

Jakub stál o kus dál, jeho silueta se jen matně rýsovala proti slabému svitu měsíce, který pronikal úzkým průzorem v masivních hradbách. V rukou svíral mosaznou lucernu, jejíž plamen se neklidně chvěl v průvanu, jenž se neustále vracel z hlubin podzemí.

Už dost, zašeptal Jakub. Jeho hlas zněl cize, jako by ho nepronášel on sám, ale někdo, kdo stojí těsně za jeho zády. Bedřich neodpověděl. Pustil se kamenného výstupku a udělal krok vpřed, směrem k temnému otvoru, který se před nimi otevřel v podlaze. Před dvěma dny zde byla jen hladká, udusaná hlína, na které si dělníci stěžovali, že se pod nimi půda podivně chvěje. Dnes však ze země vyčnívaly hrany opracovaného kvádru, které tam nepatřily.

Bedřich si vzpomněl na to, co říkal starý dozorce z posádky. Že země pod tímto kopcem není pevná, že se hýbe a požírá vše, co do ní lidská ruka zasadí. Tehdy se tomu smáli, zatímco se cena za stavbu pevnosti šplhala do závratných výšin, protože každá druhá zeď praskala a propadala se do měkkého jílu. Nyní však nešlo o peníze. Šlo o to, co Jakub viděl včera v noci, když se vracel z hlídky a zahlédl u vstupu do minové chodby postavu, která neměla tvář.

Světlo lucerny sklouzlo po stěně a na okamžik ozářilo stříbrný předmět ležící u vchodu do podzemí. Bedřich se sehnal. Byla to vojenská známka, celá zohýbaná, jako by ji někdo drtil v obrovské pěsti. Patřila desátníkovi, který měl včera večer držet stráž u skladu materiálu. Od té doby ho nikdo neviděl.

Najednou se z hlubin ozval zvuk, který Bedřichovi zmrazil krev v žilách. Nebylo to skřípění kamene, ale tichý, rytmický klepot, jako když někdo bije prsty o dřevěnou desku stolu. Jakub vydechl a jeho ruka s lucernou prudce klesla. Světlo se roztříštilo o stěny a vytvořilo tančící stíny, které vypadaly, jako by se natahovaly po jejich kotnících.

Musíme pryč, vydechl Bedřich, ale nohy ho neposlouchaly. Jako by byly přikovány k zemi, která v tu chvíli pod nimi podivně zavibrovala. Z hlubin tunelu se vyvalil chladný, vlhký vzduch, který s sebou nesl pach staré krve a soli. Jakub udělal krok vzad, jeho oči byly rozšířené děsem. Všiml si, že stěna chodby, která měla být z cihel a malty, na okamžik jako by zprůhledněla a odhalila za sebou nekonečnou, černou prázdnotu.

Nehledej ho, Bedřichu, zašeptal Jakub, ale Bedřich už se díval přímo do černé díry. Viděl tam něco, co vypadalo jako odlesk uniformy, a slyšel tiché, táhlé zaúpění, které nekončilo. Znovu se ozvalo to klepání, tentokrát hlasitější a mnohem blíž. Bedřich natáhl ruku, jako by chtěl zachytit stín, který se mihotal na hranici viditelnosti, ale v tu ránu lucerna v Jakubových rukou zhasla.

Tma se stala absolutní. Bedřich napřáhl prsty, aby nahmatal Jakubovo rameno, ale pod jeho dlaní zůstal jen ledový, prázdný vzduch.

Jakube? vyhrkl do ticha, které bylo tak tíživé, až ho bolely uši.

Žádná odpověď nepřišla. Jen zvuk, jako by se těžké železné dveře za nimi definitivně zaklaply a pohřbily jakoukoli cestu zpět. Bedřich se pokusil vykročit, ale země pod ním se najednou zachvěla a on cítil, jak se mu pod nohama začíná propadat půda. V tu chvíli si uvědomil, že stěny pevnosti si neustále berou svou daň, a že on je jen dalším dílkem v mozaice, kterou tato zem nikdy nevydá. Znovu se ozvalo to rytmické klepání, tentokrát přímo pod jeho chodidly, a pak už jen ticho, které zůstalo v chodbách Šibeničního vrchu navždy uvězněno. Když ráno dorazila střídající hlídka, našla u vchodu jen neporušenou pečeť a po dvou mužích nezůstala ani stopa, jen prach, který se stále ještě vířil v koutech, jako by tam ještě před okamžikem někdo stál.

✦
Příběh se váže k památce Fort Galgenberg Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)