Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Horní Palata

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Horní Palata
Smyšlený příběh

Příběh: Horní Palata

Příběh: Horní Palata
❧

Tohle hrozno nikomu jinému nevydám, pane převore, křičel Václav a prsty zabořenými hluboko v hlíně bránil každý kořen proti chladnému podzimnímu dešti.

Černé mraky se válely nad Vltavou a studený vítr přicházející od Smíchova bičoval staré kmeny révy. Na svahu, kde se dříve tísnily čtyři různé vinice, panoval teď jen neklid a pach tlejícího listí. Muž v suknici řádu svatého Ignáce stál nad ním, v ruce držel pergamen s pečetí a tvářil se neprodyšně jako kámen, ze kterého byly vystavěny sklepy pod nimi.

Václav měl ruce rozpraskané od práce, nehty černé od země a v očích vzdor, jaký se na poddaného neslušel. Již léta obdělával tuto půdu, kterou kdysi sjednotil židovský kupec a po něm ji získali mniši. Každý rok dával církvi desátek, ale letos byla úroda jiná. Slunce pálilo mocněji než obvykle a hrozny byly sladké jako med. Právě z nich chtěl Václav vytlačit víno, které by stačilo na zaplacení dluhu a ještě by zbylo na svatební výbavu pro jeho dceru Alžbětu. Jenže mniši chtěli víc. Chtěli celou sklizeň pro svůj nový lis, který nechali nedávno přistavět u starého viničního domku.

Otoč se, Václave, a podívej se dolů do údolí, pronesl klidně kněz, aniž by si všiml bláta stříkajícího na jeho čisté boty.

Václav se odmítl pohnout. Věděl, co je dole. Viděl ty střechy v Podskalí, slyšel řeči o tom, jak se mění majitelé a jak peníze přicházejí a odcházejí s loděmi po proudu řeky. Ale tady nahoře na stráni, kde se réva opírala o masivní zdi chránící ji před severním větrem, to byl jeho svět. Tady se rodil chléb i naděje.

Jestli mi vezmete tuhle úrodu, vezmete mi život, vyhrkl Václav a zvedl se zpod keře. V dešti se mu na čele leskly kapky potu smíchané s dešťovou vodou. Moje žena leží v horečkách a v chalupě nemáme ani poleno na přitopení.

Otec Ignác se na něj podíval s podivným leskem v očích. Nebyl to pohled tyrana, ale muže, který slouží řádu, jenž počítá každý haléř a každý vídeňský vědro vína.

Řád nesmlouvá, synu. Koupili jsme celou tuto usedlost od dědiců Jakuba Baševiho i s tímto pozemkem. Všechno, co roste na této zemi, patří k Panně Marii pod naší správou.

Václav sáhl do kapsy své zplstělé vesty a vytáhl malý dřevěný křížek, který sám vyřezal zeťovi pro štěstí. Sevřel ho v dlani tak silně, až se mu ostré hrany zabořily do kůže. Dobře věděl, že nemá peníze na úplatky, ani moc na soudy. Měl jen své ruce a starý dům s věžičkou, který pamatoval ještě časy, kdy tu lidé sázeli první sazenice z Burgundska.

Počkejte do zítřejšího rána, pronesl tiše, hlasem, který ztratil všechen vzdor a změnil se v prosbu. Nechte mi ten jeden horní řádek. Až slunce vysuší tyhle cáry mlhy, ukážu vám něco, co v žádných vašich knihách zapsané není.

Mníšek pokrčil rameny, otočil se na podpatku a jeho černý plášť zanechal v blátě hlubokou stopu. Dobrá, Václave. Zítra za svítání tu stojím znovu. Jestli mě zklameš, nepřijdou jen ozbrojenci, ale odvezou vás všechny z téhle usedlosti dřív, než se zatopí v kamnech.

Když kroky církevního úředníka utichly v šumění deště, Václav nešel do světnice za nemocnou ženou. Zůstal stát na svahu sám. Vzal motyku a v temnotě, která houstla s každou vteřinou, začal kopat na místě, kde se rozdělovaly staré pozemky z dob Mydlářky. Věděl z vyprávění svého děda, že v těchto místech, pod kořeny nejstaršího keře, leží něčí staré tajemství. Zvuk kovu narážejícího na kámen proťal ticho noci.

Když ranní slunce probudilo Smíchov a paprsky se opřely do sedlové střechy viničního domku, stál otec Ignác opět na bráně. Václav na něj čekal. V ruce držel těžkou železnou obruč, kterou našel v hlíně spolu s pokladem zapomenutým tam před desítkami let, za dob nepokojů a válek.

Místo peněz vám nabízím tohle, řekl Václav a položil rezavou pečeť na kámen před udiveného kněze. Je to stará listina potvrzující svobodu této půdy dřív, než ji koupil kdokoli jiný.

Dnes na tom svahu stojí moderní stacionář a lidé sem chodí hledat klid v duši, ale pod starými klenbami a za masivní zdí zahrady dosud šeptá vítr příběh o muži, který v nejmrazivějším dni barokní Prahy vyměnil těžký kov za jedinou noc lidské důstojnosti.

✦
Příběh se váže k památce Horní Palata Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)