Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Hradiště Na Brdláku

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Hradiště Na Brdláku
Smyšlený příběh

Příběh: Hradiště Na Brdláku

Příběh: Hradiště Na Brdláku
❧

„Utekli všichni, zbyl jsi jen ty!“ zakřičel Vlastislav a pevně sevřel rukojeť své bronzové hroti. Jeho dech v chladném ranním vzduchu tvořil husté bílé obláčky, které se mísily s dýmem z dopalujících se chýší. Stáli na vrcholu Střevíci, kde vítr z hlubin údolí Berounky bičoval jejich tváře a přinášel s sebou pach vlhkého listoví a starého železa.

Mladý T Borel se třásl, ale ne zimou. Díval se na hrobové sypy, které jejich předkové vyhloubili do hlíny hluboko pod jejich nohama. Věřil, že ti mrtví slyší každé slovo, každý tlukot srdce. Kolem nich se tyčily hradby z dřevěných kmenů a hlíny, které měly chránit jejich lidi před světem zvenčí. Jenže nepřítel nebyl zvenčí. Přišel z mlhy, která zaplnila hradiště, a s sebou přinesla ticho, které bylo děsivější než jakýkoli bojový řev.

„Kde jsou ženy? Kde jsou děti?“ vyhrkl Borel a jeho hlas zněl v prázdném prostoru hradiště dutě.

Vlastislav neodpověděl. Pouze ukázal rukou k jižní straně, kde se volně sypané kameny hradby mísily s kořeny starých dubů. Tam, v šedi ranního svitu, stála postava. Byla nehybná, zahalená v plášti z hrubé vlny, která byla tak špinavá a zplodnivě šedá, že splývala s barvou skal. Postava neměla zbraně, jen pomalu zvedla ruku a ukázala prstem směrem k údolí.

Borel udělal krok vpřed, ale Vlastislav ho prudce stáhl zpět. Vzduch kolem nich náhle ztěžkl. Vůně borovic a vlhké země byla přebita něčím jiným – sladkým, mdlým zápachem hniloby, který se vznášel v prostoru, přestože vítr foukal silně.

„To není jeden z nás,“ zašeptal Vlastislav a jeho hlas poprvé zněl zlomeně. „To je ten, kterého jsme pohřbili před dvěma lunami. Ten, kterýho tělo nechtělo zůstat v zemi.“

Borel ztuhl. Před nimi stál muž, který měl být dávno v náručí předků. Jeho tvář byla jen stínem, prázdnotou, kde měly být oči. Postava nepromluvila, ale z hloubi její hrdly se ozval zvuk připomínající skřípání kamene o kámen. Byl to zvuk, který nepatřil do světa živých.

Najednou postava zmizela. Prostě se rozplynula v mlze, jako by nikdy nebyla. Vlastislav i Borel zůstali stát v naprostém tichu. Pak se z hlubin hradiště, z míst, kde se hradby setkávaly s terénem, ozval první křik. Nebyl to křik bolesti, ale volání. Tisíce hlasů, které zněly současně, jako by se země pod nimi otevřela a vypustila vše, co v sobě po staletí držela.

Borel se rozhlédl. Hradiště, které dříve znamenalo bezpečí, se změnilo v past. Cesty, které znali, se zdály vést do nikam. Hradby z kamení a dřeva je nechránily před nepřítelem, ale uzavíraly je uvnitř s něčím, co už nebylo lidské.

„Musíme jít k lomu, tam je cesta dolů!“ vykřikl Borel a vyrazil vpřed.

Běžel přes terénní úpravy, přes hrubé kameny a kořeny, které se mu snažily zaplést do nohou. Cítil, jak ho za krkem hřeje studený průvan, přestože za ním nebyl nikdo vidět. Vlastislav běžel hned za ním, ale v jednom z momentů, kdy Borel ztratil rovnováhu a zakopal o vyvrácený kámen, se k němu obrátil.

Vlastislav tam nebyl.

Byl tam jen prázdný prostor a ticho, které bylo tak hluboké, až Borel slyšel vlastní krev proudit v žilách. Jenom jeden detail zůstal na zemi – bronzová hrot zbraně, která se pomalu zapadala do měkké, vlhké hlíny, jako by ji někdo zespodu přitahoval do země.

Borel se zvedl a rozhlédl se kolem sebe. Stál na vrcholu Střevíci, obklopen mlhou a šeptem, který přicházel ze všech stran. Už nevěděl, kde končí hradba a kde začíná propast. Chtěl utéct, ale každá cesta ho vracela zpět k těm dvěma hrobům, které v tichosti hlídaly vchod do jejich světa.

Když mlha konečně opadla, hradiště bylo prázdné. Zůstaly jen kameny, dřevo a tajemství, které se zabořilo hluboko do nadmořské výšky trovejistovětisek.

Kdo dnes stoupá na vrchol Střevíci, možná pocítí, jak mu pod nohama tluče srdce někoho, kdo odtud nikdy neodšel.

✦
Příběh se váže k památce Hradiště Na Brdláku Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)