Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Hradiště Na Hradu
  • Příběh: Hradiště Na hradu

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Hradiště Na hradu
Smyšlený příběh

Příběh: Hradiště Na hradu

Příběh: Hradiště Na hradu
❧

„Kde jsi schoval ten kovový hrot, Raduše?“

Hlas staršího muže zněl jako drcení suchých větví. Raduš stál na okraji hlubokého srázu, kde se země prudce zlomila dolů k modré stuze řeky. V dlaních svíral bronzovou jehlici s kulatou hlavicí, která v zapadajícím světle vyzářila krvavě červeně. Cítil, jak mu pod prsty pulzuje podivné teplo, jako by předmět dýchal.

Starší muž, vůdce jejich kmenu, udělal krok vpřed. Jeho tvář byla rozrytá vráskami a oči zúžily do štěrbin. Kolem nich se tyčily mohutné hrubé valy, které sice chránily jejich domovy před nepřáteli z nížin, ale dnes působily spíše jako stěny vězení. Vzduch byl těžký a cítit z něj byl pálivý zápach spáleného dřeva a hlíny, která byla v určitých místech zapečená do tvrdé skály.

Raduš ne odpověděl. Pevněji sevřel jehlici a pohlédl na hlubokou strouhu, která oddělovala jejich hradiště od zbytečného světa. Věděl, že tento předmět nepatří do rukou nikoho z nich. Našel ho v hloubi země, tam, kde spali předkové, a od té chvíle ho v noci navštěvovaly sny o lidech, kteří nemají tváře.

„Vrať to zpět do země, nebo to uděláme my oba,“ sykl vůdce a natáhl ruku.

Raduš vtom ucouvl k samotnému okraji srázu. Kámen pod jeho nohama byl vlhký a kluzký. Pod ním se zřítit do hlubin, kde řeka dál v dálce tloukla do skal. V tu chvíli se z mlhy, která stoupala z údolí, vynořil zvuk. Nebyl to křik ani šumění vody. Byl to rytmický, kovový zvuk, jako když někdo pomalu škrábe nehtem o kámen. Zvuk přicházel zespodu, z hlubin srázu, kde žádný člověk nemohl stát.

Vůdce ztuhl. Jeho ruka zůstala viset ve vzduchu. Oba zmlkli a naslouchali tomu, co nemělo smysl. Raduš pocítil, jak mu jehslice v ruce začala vibrovat tak silně, až mu brněly prsty. Vzpomněl si na zdobený přeslen, který před týdnem našel v předhradí u brodu. Ten kámen měl vyryté tvary, které nevypadaly jako práce lidí z jejich okolí. Vypadaly jako mapa místa, které už dávno neexistuje.

„Slyšíš to?“ zašeptal Raduš, ačkoliv v jeho hlase nebyl strach, ale zvláštní, hypnotický klid.

Vůdce ne odpověděl. Náhle se jeho oči rozšířily. Podíval se za Raduše, na vrchol valu, kde stála stráž. Ale stráž tam nebyla. Místo ní tam stál někdo jiný. Postava byla vysoká, oděná v šatech, které připomínaly barvu popela a starého železa. Neměla obličej, jen hladkou plochu kůže, ze které vyčnívala jediná, dlouhá trhlina.

Postava nepromluvila, ale zvuk škrábání se náhle zastavil. Nastalo ticho tak absolutní, že Raduš slyšel vlastní tlukot srdce. Vůdce se pokusil vykřiknout, ale z hrdla mu vyšel jen tichý chropot. V tu chvíli Raduš pocítil neuvěřitelný tah. Nebyl to tah svalů, ale tah v duchu. Jehslice v jeho ruce se začala otáčet k té šedé postavě, jako kompas k severu.

Bez jediného slova, jako v transu, Raduš vykročil vpřed. Ne k vůdci, ale k okraji. Vůdce se ho pokusil chytit za rameno, ale jeho ruka prošla skrz Radušovo tělo, jako by se mladík stal jen mlhou.

Raduš se jedenkrát otočil. Jeho pohled byl prázdný a studený. Pak se neuvěřitelně lehce přklonil přes sráz a zmizel v šedé mlze pod hradištěm. Vůdce zůstal stát na okraji a hleděl dolů do prázdnoty.

Když se mlha rozplynula, Raduš byl pryč. Nebyl nalezen v řece, nebyla nalezena žádná stopa v blátě. Zmizel i s bronzovou jehlicí. Jenže z té doby se do kmenů začala šířit zpráva o něčem zvláštním. Kdo v noci stál na hradních valech a naslouchal větru, slyšel někde z hloubky srázů tiché, rytmické škrábání o kámen.

Kdo dnes stoupá po zapomenutých cestách k těm starým valům, možná pocítí, jak mu v kapse těžknou neviditelné mince nebo jak ho z hloubky země táhne studený průvan, který voní po starém kovu a popelu.

Jehlice stále čeká v hloubce, ale její majitel už nemá jméno.

✦
Příběh se váže k památce Hradiště Na hradu Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)