Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Hradiště V Chobotech
  • Příběh: Hradiště V chobotech

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Hradiště V chobotech
Smyšlený příběh

Příběh: Hradiště V chobotech

Příběh: Hradiště V chobotech
❧

Těžká hlína mu sklouzávala pod prsty a mrazivá vůně tlejícího listí a prastarého potu mu ucpávala nosní dírky pokaždé, když hlouběji zabořil motyku do země.

Bohuslav zvedl paži a otřel si pot čela hřbetem špinavé ruky, zatímco jeho pohled těkal k tmavému lesu za obvodovým valem, kde se mezi stromy rýsovaly desítky nízkých hliněných kup. Ty kupy tam stály odjakživa a všichni v osadě pod vysokou ostrožnou moc dobře věděli, že se k nim po setmění nemá chodit. Dnes v noci však bylo ticho jiné. Bylo to ticho, které houstlo s každým úderem srdce a nutilo člověka ohlížet se přes rameno, přestože na celé plošině nad údolím řeky stál zcela sám.

Opevnění, které chránilo přístupovou stranu ve tvaru širokého oblouku, pamatovalo lepší časy a pevnější ruce předků. Ještě nedávno zde stávala jen hustá řada zaražených kůlů, ale lidé z jeho rodu museli hradbu zesílit, navršit vysoký val a proplést korunu čerstvým proutím, protože strach z toho, co číhá v temných úžlabinách pod nimi, rostl s každým couvajícím dnem.

Bohuslav se sklonil pro další kus skaliska, ale v tu chvíli mu ztuhla ruka v půli pohybu. Z lesa ozářeného bledým měsíčním svitem se ozvalo tiché křupnutí větve. Nebyl to zvuk divoké zvěře, která by utíkala před člověkem; ten krok byl příliš pomalý, těžký a mířil přímo k místu, kde hradba končila u strmého srázu.

„Kdo je tam?“ vyhrkl, ale jeho vlastní hlas zněl dutě a cize, jako by ho pohltila sama zem.

Nikdo neodpověděl. Místo toho se vzduchem pohnul závan něčeho cizího, co páchlo spálenou srstí a starou krví. Bohuslav popadl těžký dřevěný kůl ležící na zemi a pomalu couval k mohutnému valu. Vzpomněl si na Radka, svého nejbližšího souseda z podhradí, který se před třemi dny vydal do lesa na hřbitově mohyl hledat zbloudilou kozu. Radek se nevrátil k večeři, nevrátil se ráno a nikdo ho nenašel ani po dvou dnech usilovného volání mezi stromy. Když ho nakonec objevili, seděl na vrcholu té největší severní mohyly, díval se vytřeštěnýma očima před sebe a z úst mu pomalu stékala černá hlína, kterou s tichým skřípěním zubů neustále polykal. Neřekl jediné slovo, jen se třásl a jeho prsty byly zkroucené do nepřirozených úhlů, jako by se celou noc snažil vyhrabat zpátky na svět. O dvě hodiny později vydechl naposledy, aniž by kdokoli pochopil, co jeho tělo zevnitř tak strašlivě strávilo.

Další křupnutí zaznělo přímo za jeho zády, těsně za proutěnou palisádou.

Bohuslav se prudce otočil a zvedl kůl k úderu. Mezi propletenými proutěnými pruty hradby nebylo nic vidět, jen hustá noční mlha, která se valila přes příkop jako živá bytost. A pak uslyšel dech. Těsně u jeho ucha, za hradbou, kde nikdo nemohl stát, protože na vnější straně se svažoval prudký, šest desítek metrů hluboký sráz padající do temného údolí.

„Bohuslave,“ zašeptal ten hlas. Nezněl jako lidská řeč, spíše jako šelest suchého listí třeného o kámen, ale znělo to přesně tak, jak mluvíval Radek, když ještě sedával u ohně a vyprávěl o starých bozích, kteří si hlídají své mrtvé.

Zvedl lucernu s doutnající žhavou uhlíkovou kůrou a strčil ji blíž k proutěnému výpletu. Slabé světlo ozářilo kůly a šedivou mlhu, která se kolem nich kroutila. Žádná tvář tam nebyla. Jen na zemi přímo u paty valu ležel těžký bronzový nákrčník, který Radek nikdy nesundával z krku. Byl pokrytý čerstvou, ještě teplou hlínou a na jeho hladkém povrchu se zrcadlilo podivné, chladné světlo, které nepatřilo měsíci ani ohni.

Bohuslav ucítil, jak mu po páteři přeběhla ledová vlna, která mu sevřela hruď tak silně, až nemohl nadechnout. Chtěl utéct, chtěl křičet na celou osadu, ať přijdou s loučemi, ale jeho nohy jako by přirostly ke kořenům starých dubů, které po staletí střežily toto zapomenuté místo. Z hlubokého lesa za mohylami se ozvalo hromadné, duté zabušení do země, jako když stovky neviditelných rukou současně udeří do skály pod kořeny stromů.

Otočil hlavu směrem k nejbližší mohyle a v šeru měsíčního svitu zahlédl, jak se hlína na vrcholu jedné z kup pomalu propadá dovnitř, jako by se pod ní otevírala cesta kamsi hluboko do nitra země, odkud se ještě nikdy nikdo nevrátil s čistou pamětí.

Druhého dne ráno našli sousedé na koruně valu opuštěnou lucernu a čerstvě vyhloubenou hlínu. Bohuslawa už nikdo nikdy nezahlédl, přestože v noci nikdo neslyšel křik ani útěk přes příkop. Jen na proutěné hradbě zůstal viset jeho plášť a pod ním, hluboko v lesním tichu pod mohylami, se dál tiše otevírala zem.

✦
Příběh se váže k památce Hradiště V chobotech Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)