Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Janov Čp. 116
  • Příběh: Janov čp. 116

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Janov čp. 116
Smyšlený příběh

Příběh: Janov čp. 116

Příběh: Janov čp. 116
❧

„Ustupte, vy hříšníci, nebo vás tma pohltí dříve, než stihnete vykřiknout!“ Matěj řval tak hlasitě, až se mu v hrdle hromadila hořká chuť žluči. Stál v severním vchodu domu, nohy pevně zapřené do prahu, a v rukou svíral starý železný kříž. Před ním, v šeru předsíně, se vznášel prach, který se netančil v paprscích světla, ale kroužil v precizních, geometrických kruzích, jako by ho vedla neviditelná ruka.

Sousedé z Janova se stísnili v uličce, zatažené do ticha. Vzduchem proudil pronikavý pach spáleného lnu a starého dřeva, přestože v žádné z místností nehořela svíčka. Matěj nebyl šílený, byl to muž přísný, zvyklý na řád a tvrdý prostor jesenických hor, ale to, co viděl v hloubi své obydlení, popíralo veškerou zkušenost.

„Vstupte dovnitř, Matěji, ukažte nám, co tam schováváte,“ vyhrkl mladý Ondřej a udělal krok vpřed. Matěj ho však přejel pohledem, který by dokázal rozsekat kámen.

„Nikdo nevstoupí do místnosti s trámovými stropy,“ zasyčel Matěj a hlas mu náhle ztěžkl. „Tam se čas zastavil. Tam se věci hýbou, i když je nikdo nedotýká.“

V tu chvíli se z hloubi domu ozvalo zvukové tleskání. Nebylo to tleskání dlaní, ale rytmické, kovové cvakání, jako by tisíce malých klíčů narážely do zámků současně. Zvuk přicházel z prostor za severním průčelím, z místností, kde podlahy z tvrdého prkneného dřeva vrzaly, přestože v domě nebyl v tu chvíli nikdo kromě Matěje.

Matěj pomalu ustoupil do vnitřního traktu. Sousedé, hnáni zvědavostí silnější než strach, ho následovali. Krok za krokem se vzduch stával chladnějším, až jim z úst začaly stoupat bílé obláčky páry. Když vstoupili do hlavní místnosti, zastavili se v úžasu. Pod mohutnými trámovými stropy, které držely váhu domu, se v prostoru vznášely předměty. Starý hliněný talíř, lněná utěrka a těžký železný nůž visely ve vzduchu, naprosto nehybně, jako by byly zapuštěny do neviditelného skla.

„Co je to za čáry, Matěji?“ vydechl Ondřej a natáhl ruku, aby dotkl objektů.

„Nedotýkej se toho!“ zařval Matěj, ale bylo pozdě.

Jakmile se prsty Ondřeje dotkly vznášejícího nože, zvuk kovového tleskání ustal. Nastalo ticho tak absolutní, že slyšeli vlastní tlukot srdcí. Pak se stalo něco, co nikdo z přítomných nedokázal vysvětlit. Nůž nepadl na zem. Místo toho se začal pomalu otáčet kolem své osy a v jeho reflections se ne mirroringovala tvář Ondřeje, ale obraz Janova, jaký byl před stoletím – s jinými lidmi, jinými vozy a domy, které už dávno neexistovaly.

Matěj se prudce otočil k východnímu štítu, kde břidlice na podlomenici tichounce šuměla v mrazivém větru. „Odejděte odtud! Teď! Dům si vybral svou oběť, chce připomenout, že některé věci nepatří do našeho času!“

Lidé v panice vyběhli ven, zmatení a vyděšení. Matěj zůstal stát uprostřed místnosti, hledě nahoru na trámový strop. Věděl, že se v tomto domě otevřela brána, kterou nelze zavřít zámkem ani řetězem. Když se za hodinu vrátil s obecním starostou, aby mu dům ukázal, byla místnost prázdná. Všechny předměty ležely na podlaze, jako by tam nikdy nevisely. Jediné, co zůstalo, byl hluboký, vypálený otisk v prknené podlaze, přesně ve tvaru lidské dlaně, která byla příliš velká pro kteréhokoliv člověka v Janově.

Matěj už nikdy o té události nemluvil. Zbytek života strávil v domě čp. 116 v tichém očekávání, přičemž každou noc před spaním kontroloval, zda se v rozích místností opět nezačíná vznášet prach v geometrických kruzích.

Kdo dnes přistoupí k severnímu vchodu a přiloží ucho k těžkým zklapovým stropům, možná ještě uslyší to vzdálené, rytmické cvakání tisíce neviditelných klíčů.

✦
Příběh se váže k památce Janov čp. 116 Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)