Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Kaple Svatého Jana Nepomuckého (Prachatice I)
  • Příběh: kaple svatého Jana Nepomuckého (Prachatice I)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

kaple svatého Jana Nepomuckého (Prachatice I)
Smyšlený příběh

Příběh: kaple svatého Jana Nepomuckého (Prachatice I)

Příběh: kaple svatého Jana Nepomuckého (Prachatice I)
❧

Kovová mříž pod prsty studila jako led a tyla v dlaních sálala křečovitým třesem. Matěj přitiskl čelo k chladnému železu, které ho oddělovalo od ticha vnitřního prostoru. V kapse mu pálila těžká koženýka s penězi, které mu nepatřily. Byly to peníze z městské pokladny, které zpronevěral měsíce, zatímco v Prachaticích se tvářil jako vzorný písař. Teď už nebylo kam utéct. Za ním, v úzkých uličkách u Dolní brány, už pravděpodobně slyšel kroky stráží.

Zatnul zuby a pohlédl skrze spletité ornamenty mříže dozadu. Tam, v polostínu, stála socha Jana Nepomuckého. Kamenný svatý vypadal v tomto světle skoro živě, jako by právě před okamžikem ztuhl v modlitbě. Matěj cítil, jak mu z plic utíká vzduch. Nechtěl se modlit, nenáviděl všechno, co mu kázalo o pokání, ale vteřinu předtím, než se rozhodl zahnout do tmavé uličky a zmizet z města navždy, se stalo něco, co mu zastavilo krev v žilách.

Z kruhového okénka vysoko nad hlavou propadl jediný, ostrý paprsek světla. Nebyl to jen odlesk dne, ale hustý sloup bílé jasnosti, který prořízl prach v prostoru kaple. Světlo dopadlo přesně na tvář kamenného svatého a v ten moment Matěj zaslechl zvuk. Nebyl to hřmění ani křik, ale tiché, rytmické pleskání vody. Jako by někde v té malé místnosti, daleko od Vltavy, právě teď do hloubky řeky klesal někdo těžký.

Matěj se vzpřímil. Vůně starého kamene a vlhkosti se náhle změnila v pronikavý pach řehníků a riverního bahna. Ten pach byl tak silný, že mu zaplnil ústa. Podíval se nahoru, kde na štuku byla zachycena scéna svržení svatého do vody. Barvy obrazu se zdály v tom světle vibrovat, jako by voda na malbě skutečně tekla.

„Vrať to,“ ozvalo se.

Hlas nebyl slyšet ušima, ale v samotném základu lebky. Nebyl to hněvný příkaz, spíše smutné konstatování nevyhnutelnosti. Matěj ucouzl od mříže, srdce mu tlouklo až v krku. Rozhlédl se kolem sebe. Ulice byla prázdná, jen vítr hnal po dlažebních kostkách pár suchých listů. Nikdo tam nestál. Jen on a ten kamenný strážce za železnou mříží.

Znovu se podíval dovnitř. Světelný paprsek se pohnul a nyní dopadal přímo na podlahu, přesně před vstup, jako by tvořil cestu. Matěj cítil, jak mu v kapse těžknou mince. Každá z nich byla teď jako žhavý uhlík. Věděl, že pokud teď odejde, záchranářů z hradu ho najdou během deseti minut. Pokud ale zůstane, ztratí všechno, co si ukradl, aby mohl žít v luxusu, který mu nebyl dopřán.

Klepnutím prstů o kov mříže vyvolal tichý zvonek. V ten moment se v kapli znovu ozvalo pleskání vody, tentokrát mnohem hlasitější, jako by někdo skočil z vysokého mostu přímo k jeho nohám. Matěj klesl na kolena. Studená dlažba mu pronikla skrze kalhoty až k kůži. V hloubi kaple, v tom tichém prostoru mezi mříží a oltářem, se začala šířit mlha, která nepatřila do prachatického odpoledne.

Vytáhl koženku. Ruce se mu třeasly tak silně, že jilem téměř ztratil. Nemohl ji dostat dovnitř, mříž byla příliš těsná. S zoufalstvím v očích začal peníze vyhazovat skrze mezery v železe, jednu po druhé, až dokud všechny neležely na kamenné podlaze u noh sochy.

Když hodil poslední minci, světlo z okénka náhle zhaslo. Pach řeky zmizel a nahradila ho čistá, svěží vůně tlejícího dřeva a vraního peří. Matěj zůstal klečet v tichu, vyčerpaný a prázdný. Slyšel, jak se na konci ulice ozvaly první hlasy stráží. Tentokrát se však nechtěl schovávat.

Když ho později táhli k městské věznici, neprosíral ani slovo. Jen občas pohlédl zpět k malé kapli na křižovatce. Věděl, že tam dole, za mříží, leží něco víc než jen mince. Leží tam odpověď na otázku, zda je možné být vykoupen bezpříměrou, a zda některé kameny skutečně mluví jazykem vody.

Kdo dnes přiloží ucho k té mříži, možná v hlubokém tichu uslyší, jak v suchém srdci města stále někde tiše šplouchá řeka.

✦
Příběh se váže k památce kaple svatého Jana Nepomuckého (Prachatice I) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)