Příběh: kaple svatého Václava (Svojkov)
Květinový vůní voněl vzduch uvnitř kaple svatého Václava, kde se mladý řemeslník, František Hrubý, klečel na kamenné podlaze a modlil se za spasení své duše. Slabé světlo, pronikající skrze barevná okna, osvěcovalo jeho tvář, zaplavenou slzami, a vrhalo barevné stíny na stěny kaple. Venku zvonil zvonek od vrat, oznamující příchod dalšího návštěvníka, ale František si toho nevšímal, ponořen do své modlitby.
František byl mužem, který se dostal do hluboké krize, kdy jeho víra v Boha i sám sebe byla otřesena. Jeho žena, Anna, zemřela před několika měsíci a on se potýkal s myšlenkou, zda Bůh je skutečně spravedlivý, když bere tak mladý a nevinný život. František se cítil opuštěný a zrazený, a jeho modlitby byly plné vzteku a bolesti.
Vtom se ozvalo slabé zašustění šatu a František ucítil přítomnost někoho vedle sebe. Otočil se a uviděl starší kněze, který se k němu přiblížil a položil mu ruku na rameno. Kněz měl v očích hlubokou moudrost a soucit, a František se okamžitě cítil lépe. Kněz začal mluvit a jeho slova byla jako balzám na Františkovu duši.
"Františku, můj synu," řekl kněz, "Bůh není spravedlivý ve smyslu, jakým my chápeme spravedlnost. On je milosrdný a láska je jeho nejdůležitějším atributem. Tvá žena, Anna, je nyní v ráji a čeká na tebe. Bůh ji vzal k sobě, aby ji uchránil před dalšími utrpeními a aby ti ukázal, že existuje něco více, než tento svět."
František cítil, jak se jeho srdce začíná otevírat a jak se jeho víra začíná vracet. Knězův hlas byl jako hudba pro jeho duši a jeho slova byly jako lék na jeho bolest. František se začal cítit lépe a jeho slzy přestaly téct. Vtom se ozvalo slabé zahřmění a světlo v kapli začalo blikat. František se lekl a podíval se na kněze, který se usmál a řekl: "To je znamení, že Bůh je s námi a že naše modlitby byly vyslyšeny."
František se cítil náhle lépe a jeho víra se vrátila. Vstal a díval se na kněze, který se na něj usmíval. Vtom se ozvalo další zahřmění a světlo v kapli začalo opět blikat. František se lekl a podíval se kolem sebe. Kněz byl pryč a on zůstal sám v kapli. František se cítil zmatený a nevěděl, co se stalo. Vstal a začal hledat kněze, ale nikde ho neviděl.
Vyběhl z kaple a díval se kolem sebe. Slunce svítilo a ptáci zpívali. František se cítil šťastný a pokojný. Věděl, že Bůh je s ním a že jeho modlitby byly vyslyšeny. František se vrátil do kaple a modlil se opět. Tentokrát se však modlil s vírou a jistotou, že Bůh je s ním a že jeho láska je nekonečná.
A tak František Hrubý zůstal v kapli svatého Václava, modlil se a hledal Boha. A třebaže nikdy nevysvětlil, co se stalo v ten den, kdy se setkal s knězem, věděl, že jeho život se změnil navždy. Kaple svatého Václava se stala pro něj místem útočiště a pokojem, kde mohl najít mír a štěstí. A třebaže nikdo nikdy nevysvětlil, co se stalo s knězem, František věděl, že Bůh je vždy s ním, i když neviditelně.