Příběh: Kaplička sv. Trojice na Bláhovce
Krejčí Vojtěch Šťastný klečel před oltářem kapličky Nejsvětější Trojice na Bláhovce, jeho ruce svíraly dřevěnou řetu, jako by chtěl vytesat ze svého těla hřích, který jej sužoval. Vůně starého dřeva a rozmarinu, který rostl v okolí kapličky, se mísila s vůní vosku a kadidla, vytvářejících závoj, který zahaloval jeho myšlenky.
Šťastný byl známý v Kuklenách jako poctivý a pracovitý člověk, ale minulý týden se stal účastníkem tragédie, která otřásla celým městem. Při požáru, který zničil několik domů, zahynul jeden z jeho přátel, a Šťastný se nemohl zbavit pocitu viny, že mohl něco udělat, aby tragédii zabránil.
Náhle se ozval slabý zvuk, který připomínal šepot, ale nebyl to žádný známý hlas. Šťastný se podíval kolem, ale kaplička byla prázdná, pouze slunce, které pronikalo skrz malé okénko, vrhalo na zem barevné stíny. Zvuk se opakoval, tentokrát jasněji, a Šťastný rozpoznal slova: "Odpusť si, Vojtěchu".
Šťastný se zadíval na obraz Nejsvětější Trojice, který byl namalován přímo na kámen, a cítil, jak se jeho srdce rozpíná, jako by se otevřely dveře, které byly dlouho zavřené. V tu chvíli pocítil pokoj, který jej již dlouho neopouštěl, a slzy, které se draly z jeho očí, jako by smývaly všechny jeho hříchy.
Když vstal a otočil se ke dveřím, zahlédl ženu, která stála ve stínu, její tvář byla skrytá pod šátkem. Šťastný se pokusil ji oslovit, ale ona zmizela, jako by se rozplynula ve vzduchu. Zůstal stát, zmatený a překvapený, ale zároveň cítil, že se něco v jeho životě změnilo.
Šťastný vyšel z kapličky a náhle se ocitl v jiném světě, jako by se probudil z dlouhého spánku. Slunce svítilo jasněji, vzduch byl čistší, a on cítil, že může začít znovu. Nevěděl, zda to byl skutečně zázrak, nebo zda to byla jen jeho vlastní víra, která jej vysvobodila z temnoty, ale věděl, že se musí vrátit do kapličky, aby hledal odpovědi na otázky, které jej sužovaly.
A tak se Šťastný vrátil do kapličky Nejsvětější Trojice na Bláhovce, aby hledal světlo v temnotě, a aby se snažil pochopit, zda to, co se stalo, bylo skutečně zázrakem, nebo zda to byla jen náhoda. Ale pro něj to nebyla náhoda, protože věděl, že někdy je třeba mít víru, aby se mohl najít pravý smysl života.