Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Khomovský Dům
  • Příběh: Khomovský dům

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Khomovský dům
Smyšlený příběh

Příběh: Khomovský dům

Příběh: Khomovský dům
❧

„Kde jsi to schoval, ty starý blázne, kde je ten klíč!“ zakřičel Mikuláš a prudce přítlačil svého strýce k chladné zdi v úzké uličce. Starý muž jen slabě se usmál, přestože mu krev stékala po bradě a špinila mu bílou lněnou košili. Vzduchem se nesla těžká vůně hořícího sazí a vlhkého kamene, která v úzkém prostoru mezi domyvisela jako hustá mlha.

Mikuláš nehledal zlato. Hledal něco, co v té době v Chrudimi nikdo nechápal, ale co mělo změnit moc v celém městě. Jeho strýc, tichý muž, který trávil noci v knihách a pozoroval hvězdy, tvrdil, že v základech jejich domu, v těch nejstarších gotických sklepích, kde kámen stále dýchá chladem dávných století, leží brána do místa, které nezná čas.

„Podívej se na portál, Mikuláši,“ vyhrkl starý muž chraplavým hlasem a ukázal prstem směrem k hlavnímu vchodu do domu. „Nápisy tam nejsou jen na ozdobu. Jsou to instrukce. Kdo je přečte v pravý okamžik, uvidí cestu, která nevede ven na náměstí, ale hlouběji dovnitř.“

Mikuláš ho s anýrem odrazil od zdi a vběhl dovnitř. Boty mu hlasitě klapaly o kamennou dlažbu. V domě panovalo ticho, které hlušelo v uších. Světlo svící vrhalo dlouhé, tančící stíny na stěny, které pamatovaly dobu, kdy město bylo jen hromadou dřevěných chýší a několika kamenných bašt. Zastavil se u velkého renesančního portálu. Prsty přejížděl po reliéfech, cítil hrubost kamene a studivost písmen. Zkoumal každou křivku, každoutečku.

V ten moment se stalo něco, co popíralo veškerý rozum. Mikuláš zaslechl zvuk. Nebyl to zvuk kroků ani větru. Byl to zvuk tisíce šeptajících hlasů, které vycházely přímo ze zdi. Hlasy nebyly v češtině, ani v žádném jazyce, který by kdy slyšel, přestože mu v hlavě zněly jasně jako zvon. Říkaly mu, aby se nedíval dopředu, ale aby hledal v rozích, kde se setkávají dvě doby.

Vběhl do boční části domu, tam, kde se budova připojovala k Široké ulici. Tam byl druhý vchod, menší a skromnější. Mikuláš se zastavil a ztuhl. V prostoru u dveří stál muž. Nebyl to jeho strýc, nebyl to nikdo z městečka. Měl na sobě oděv, který vypadal jako z jiného století, látky byly příliš jemné, barvy příliš syté na tehdejší možnosti tkalců. Muž neměl v rukou nic, jen klidně stál a díval se na Mikuláše s pohledem, který byl zároveň smutný i vítající.

„Přišel jsi pozdě,“ řekl cizinec hlasem, který zněl jako ozvěna v hluboké studni. „Brána se zavřela v momentě, kdy jsi přestal věřit v nemožné a začal věřit jen síle svých pięstí.“

Mikuláš na něj vrhl se s úderem, chtěl ho srazit k zemi, ale jeho ruka prošla prázdnotou. Cizinec se nerozestoupil, jen pomalu vyrazil z existence, jako by ho rozfoukal neviditelný vítr. Zůstal jen prázdný prostor u bočního portálu a ticho, které bylo nyní mnohem těžší než předtím.

Mikuláš propadl šílenství. Strávil zbytek svého života tím, že rozebíral podlahy, vysekával zdi a hledal tajné chodby v temných koutech domu. Hledal ten klíč, hledal tu bránu, o které mluvil strýc. Sousedé z něj měli hrůzu, říkali, že v domě bydlí duch, který mluví k samotným kameníům.

Když Mikuláš zemřel, dům přejali jiní. Přestavovali ho, vylepšovali, přidávali k němu nové části. Ale ti, kteří v domě bydleli později, často popisovali zvláštní pocit. V noci, když město utichlo, slyšeli z hloubky sklepů nebo z prostoru u starých portálů tiché šeptání. Byly to hlasy, které hledaly cestu ven, nebo možná zvaly někoho, kdo by konečně dokázal rozluštit kód vyrytý v kameni.

Kdo dnes přejde kolem těch starých vchodů v Chrudimi, možná pocítí ten samý mrazivý průvan, i když je letní horko. Je to jen vzduch z uličky, nebo snaddech někoho, kdo stále stojí na prahu mezi dvěma světy a čeká, až někdo znovu správně přečte nápisy na portálu?

✦
Příběh se váže k památce Khomovský dům Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)