Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Kostel Svaté Máří Magdaleny (Olešnice V Orlických Horách)
  • Příběh: Kostel svaté Máří Magdaleny (Olešnice v Orlických horách)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Kostel svaté Máří Magdaleny (Olešnice v Orlických horách)
Smyšlený příběh

Příběh: Kostel svaté Máří Magdaleny (Olešnice v Orlických horách)

Příběh: Kostel svaté Máří Magdaleny (Olešnice v Orlických horách)
❧

Kryté dřevěné schodiště stoupalo vzhůru tmou jako úzký tunel pro duše, které už nemají kam utéct. Kryštof funěl a jeho těžké kožené boty drhly o staré stupně, zatímco v kapse prstami křečovitě svíral cizí těžké stříbro. Každý krok nahoru k hřebenu hory pálil v plicích a připomínal tíhu viny, kterou nesl od chvíle, kdy v podhradí zanechal vyhořelé stavení a bezvládné tělo starého kupce. Vítr venku kvílel v korunách stromů a bičoval stěny strmého svahu, jako by ho chtěl smést zpět do údolí, kde na něj čekal provaz.

Když se konečně vyškrábal na vrcholek, před ním se zvedla masivní silueta nového barokního kostela. Stavitel Kašpar sem nedávno vtiskl pevnou cihlu a maltu na místě staré zpustlé modlitebny, ale v téhle hluboké noci vypadaly čerstvé omítky jako bledé tváře mrtvých. Kolem celého posvátného okrsku ležel tichý hřbitov, kde se pod kříži tísnily zapomenuté hroby předků. Kryštof těžce oddychoval, opřel se čelem o studený dubový práh těžkých dveří a prsty přejel po kovu kování. Zamčeno. Samozřejmě, že bylo zamčeno. Kdo by v takové vánici a v tuto hodinu otevíral vchod hříšníkům?

Zabušil pěstí do dřeva, až se hluboké echo rozneslo po hřbitově. Nic. Jen hvízdání vichru a křupání mrazu v trámech.

Vtom ucítil na zátylku závan nezvyklého tepla. Nebyl to dech bouře, ta mrazivá ruka zimy náhle ustoupila, jako by se vzduch zastavil. Kryštof otočil hlavu. Na hřbitovní zdi, přímo na plochém kamenném sloupku, hořela malá vosková svíce. Nikdo ji tam před chvílí nepostavil. Věděl to s naprostou jistotou, protože když tudy procházel s očima v Zemi, sloupek byl prázdný a promrzlý. Plamen se ani neandrtálsky nechvěl, stál rovně jako jehla a zářil podivným, namodralým leskem, který vrhal dlouhé, tančící stíny na jména zesnulých vytesaná do břidlicových desek.

Kryštof couvla krok zpět, srdce mu bučelo v žebrech jako splašený kůň. Chtěl utéct zpět do krytého schodiště, skrýt se ve stínech pod střechou, ale nohy ho neposlouchaly. Světlo svíce ho přitahovalo silou oceli k magnetu. V té chvíli se těžké kostelní dveře za jeho zády pomalu, bez jediného skřípění, pootevřely. Dovnitř vnikl závan vůně starého vosku, kadidla a vlhké hlíny.

Vstoupil dovnitř, zprvu potácivě, pak pevněji. Uvnitř vládla hluboká tma, kterou rozčesával pouze jediný sluneční paprsek – nebo snad měsíční svit? – dopadající přímo na hlavní oltář zasvěcený kajícné světici. Kryštof padl na kolena na kamennou dlažbu, která studila až do morku kostí, ale on necítil chlad. Otevřel dlaň a vysypal uloupené stříbro na zem. Cinkot peněz vyzněl v prázdném chrámě cize a prázdně.

Vtom uslyšel šelest. Jako by někdo zvedl těžkou látku sukně na schodech k oltáři. Zvedl zrak, ale nikde nikdo nestál. Přesto měl pocit, že v prázdném prostoru visí otázka, která nečeká na odpověď v řeči, ale v činu. Kapsa byla prázdná, dlaň čistá a tíha na hrudi se rozplynula v horkou vlnu, jež mu prolila krev žilami.

Ráno ho na schodech vedoucích k bráně nalezl místní hrobník, když šel zvonit k dopolední modlitbě. Kryštof seděl na nejvyšším stupni, v očích prázdno, ale na tváři klid, jaký člověk zažije málokdy. Když se ho starý muž ptal, co tam celou noc pohledával, nevydal ze sebe ani hlásku, jen ukázal prstem na zamčené dveře, kde na železném prahu ležela netknutá, dohořelá vosková svíce, přestože v celém širém kraji nikdo takové svíce nekupuje. Lidé z podhradí sem od těch dnů chodí v tichosti schodiště hledat vlastní klid, ale dodnes nikdo s určitostí neřekne, čí ruka tehdy v noci zažehla ten plamen na hřbitovní zdi.

✦
Příběh se váže k památce Kostel svaté Máří Magdaleny (Olešnice v Orlických horách) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)