Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Kostel Svaté Markéty (Hlučín)
  • Příběh: Kostel svaté Markéty (Hlučín)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Kostel svaté Markéty (Hlučín)
Smyšlený příběh

Příběh: Kostel svaté Markéty (Hlučín)

Příběh: Kostel svaté Markéty (Hlučín)
❧

Když Matěj Šimek vstoupil do kostela, jeho boty se potopily v prachu, který mu zalézal do ponožek jako popel.

Nad hlavou mu visel obraz svaté Markéty, její tvář rozmazaná sazemi a časem, ale oči – ty byly jasné, jako by ho prohlížely přímo. Matěj se zastavil u postranního oltáře, kde ho čekal kněz, starý jako dřevo lavice, a řekl: *„Není tu nikdo, kdo by vám odpustil.“* Matěj se usmál bez radosti. *„Nejsem tu pro odpustek.“*

Věděl, že lže. Byl tu pro to, aby se modlil, aby někdo – kdokoliv – potvrdil, že jeho rozhodnutí nebylo zlé. Ale kostel páchl vlhkem a starými svíčkami, a Matějova dlaně se potily, když si přitiskl prsty na chladný kámen oltáře. *„Proč jsi mě sem poslal, pane?“*

Odpověď přišla jako šepot za zády, tak blízko, že se mu na krku vztyčily chlupy. *„Protože jsi zapomněl, jak to chutná.“*

Matěj se otočil, ale nikdo tam nebyl. Jen stín od svícnu, který se kolébavě protahoval po zdi. *„Kdo to mluví?“*

Zvuk se zopakoval – ne hlas, ale něco jako echo jeho vlastního dechu, jen tišší, jako by ho někdo opakoval zpátky. *„Ty.“*

Vtom se mu zvedla ruka sama od sebe a dotkla se malého obrazu u nohou svaté Markéty. Byla to *Panna s dítětem*, ale tvář Krista byla rozmazaná, jako by někdo plakal nad ní. *„Co to znamená?“*

Nic. A přece všechno.

Matěj se odtrhl a vyběhl ven, kde ho čekal mrazivý večer a hřbitov, kde stály náhrobky jako zubní skloviny vytržené z země. Někde za zdí kostela se ozval zvuk – ne zvon, ale něco jako skřípnutí dveří, které nikdo neotevřel. *„Matouši…“* Zašeptalo to znovu, tentokrát jeho jménem.

On se zastavil u brány, kde mu na dlažbě ležela suchá ratolest. Vzal ji do ruky a rozlomil ji. Dřevo uvnitř bylo bílé, jako by ho nikdy slunce nesvítilo. *„Co mám dělat?“*

Vtom si uvědomil, že už neví, jestli se modlí, nebo jestli ho někdo poslouchá. A že to možná není rozdíl.

Když se ohlédl zpátky, kostel ho pozoroval tmavými okny, jako by se usmíval. *„Pojď,“* šeptalo to. *„Jen pojď.“*

Matěj zůstal stát, zatímco mu vítr zvedal vlasy a něco mu šustilo v uších. Věděl, že by měl utéct. Ale něco v něm – něco hluboko, co už dlouho nehovořilo – mu šeptalo, že tentokrát by neměl.

A tak se vrátil dovnitř, kde ho čekal kněz, kde ho čekal obraz, kde ho čekalo to, co už nikdy neměl odvahu pojmenovat.

Když Matěj Šimek opustil kostel svaté Markéty, nesl v ruce ratolest a na tváři mu byly slzy, které neplakal. A když se ohlédl, viděl, jak se za ním dveře kostela zavřely – i když věděl, že je nikdo nechal otevřené.

Dnes tam ještě stojí. A někdy, když je noc tichá a hřbitov se potápí ve tmě, slyší se z kostela šepot, jako by někdo volal jméno. Ale nikdo neví, komu.

✦
Příběh se váže k památce Kostel svaté Markéty (Hlučín) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)